Vtipná historka - Tábor

9. ledna 2015 v 20:43 | Náměsíčná |  Próza
Ahojky všichni,
dlouho sem se zas neozvala. Omlouvám se. Jako náhradu pro vás sice nemám díl Muže v zrcadle, za to svojí slohovou práci na češtinu. Měla to být vtipná pravdivá historka ve formě vyprávění... A upozorňuji, že opravdu je pravdivá. No, snad pro vás bude alespoň trochu úsměvná. Zde je:
__________________________________________________________________________________________________________
Čtrnáct dní loňských prázdniny jsme se s nejlepší kamarádkou Aničkou rozhodly, že strávíme na letním táboře, kam roky jezdil její mladší bratr. Už několik měsíců dopředu jsme se potom těšily na spoustu zábavy, nových kamarádů, srazy na chatičkách po večerce a všechno to, co sme zažily na předchozích táborech. Z vyprávění se tábor zdál být v pohodě, a ani ve snu by nás nenapadlo, jak to tam bude doopravdy vypadat…
Kvůli soustředění jsem přijela o dva dny později, takže tam Anička, ještě s jednou svojí kamarádkou (která hned první den z nepochopitelných důvodů dostala přezdívku Gertrůda) byly samy. Hned mi volaly, že chatičky tam jsou jak z koncentračního tábora a naprosto hloupá pravidla. Po pravdě… Nevěřila jsem jim, dokud jsem to neviděla na vlastní oči.
Táta mě na tábor přivezl autem. Projeli jsme branou a hned na kraji musel zaparkovat. "Hlavas" ho jen co jsem si vyndala kufr, hnal zase pryč. Mohlo mi dojít, že to bylo proto, aby se moc nerozhlížel.
Procházela jsem táborem se svým oddílovým vedoucím, který mne dovedl do naší chatičky. Holky mne přivítaly a pomohly mi vybalit.
"Spíš nahoře a máš matraci ze slámy," řekly mi potom a tím mi ujasnily, jak moc dobře se mi tady bude spát. Anička mi také řekla, že v oddíle Survival, který sme si v přihlášce zvolily, jsme zcela první holky v historii tábora, což nebylo moc dobré znamení.
Na programu dalšího dne byla táborová hra s krutopřísným názvem S čerty nejsou žerty. Oddíly už byly rozdělené z předchozích dnů, takže já jsem se jen k jednomu z nich přidala. Jako pitomci sme potom běhaly po táboře a odpovídali na otázky vedoucích a získávali body, a přesně to jsme pak dělaly skoro všechny další etapy celotáborovky. Ten den se však uprostřed hry spustil příšerný liják, že sme ani nestihly doběhnout do naší chatičky a tak nás jedna vedoucí (mě a ještě další dva kluky z oddílu) poslala do chatičky nějakých mrňousků. Jeden chlapeček nás uvítal brambůrky, které sme tam celé spořádali, a povídali si, dokud déšť neustal. Ještě ten večer si nás pak zavolal hlavní vedoucí.
Řekl nám: Pepíček mi sdělil, že jste mu snědli jeho brambůrky. Na to jsme mu odvětili, že nám je jeden chlapeček sám nabídl. Další věc, kterou nám vytkl, bylo, že jsme vlezli na cizí chatičku a to že je přísně zakázáno. Na to pravidlo si mi holky stěžovaly už do telefonu, ale přišlo mi až moc absurdní. Někdo potom přišel s tím, že se nesmíme navštěvovat pro to, aby nepřibyli noví dalmatini - na táboře nás totiž bylo přesně sto jedna. Celá ta záležitost nakonec dopadla tak, že jsme byli podmínečně vyloučeni z tábora.
To mi to ale pěkně začíná, pomyslela jsem si.
Oddílový program s naším vedoucím sme trávili rybařením, rozděláváním ohně, stavěním příbytků, běháním po lese a chozením do kopce. Bylo to celkem fajn, i náš oddíl byl v pohodě, až na pár výjimek, jako byl třeba Jirka, jehož přezdívku nebudu radši uvádět, i když byla hodně výstižná. Byl to takový namachrovaný drzoun s hloupými vtipy. Jednoho dne se mu přes celý horní ret udělal opar, který vypadal jako knír. Jednou zase šel na nástup a trousil poznámky na lidi kolem, dokud ho jedna malinká holčička z davu neuzemnila nesmrtelnou větou: "Drž hubu knírači." Od té doby mu nikdo neřekl jinak.
V našem oddílu byl ještě jeden zvláštní exemplář. Jmenoval se Mikuláš a byl to kamarád Aniččina bráchy. Měl veliká očíčka, dlouhé vlásky, vypadal jako holčička a byl strašně roztomilý, ale jen do chvíle, než začal ze země vyhrabávat kořínky a jíst je. Vlastně snědl, na co přišel včetně trávy, větviček a pavouků, které si nachytal do sklenice. Taky si dělal zálusk na chudáčka netopýra, kterého našel za chatkou. Dřív než to ale stihl udělat, zjistil to náš vedoucí a netopýra odnesl jinam. A tak se asi nikdy nedozvíme, jestli to Mikuláš myslel vážně, nebo si jen dělal legraci.
Není divu, že jeho pestrý jídelníček doprovázely i jisté problémy. Jednou sme takhle stáli i s Mikulášem v hloučku, když znenadání vykřikl: "Sojka!" A potom se začal smát. Až později nám někdo vysvětlil, že sojka u Mikuláše znamená, že má větry. A potom to s Mikulášem šlo od sojky k sojce.

Na konci tábora se nám věřte nebo ne nechtělo domů. I přes ta všechna hloupá pravidla, chatičky, hlavního vedoucího, kterého nikdo neměl rád, a divné lidi všude kolem se nám tam líbilo. Příští rok tam sice znovu nepojedeme a už nikdy nedáme na doporučení něčího mladšího bráchy, ale za ty zážitky to myslím stálo.
___________________________________________________________________________________________________________
Krásný večer a sladké sny všem :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | 9. ledna 2015 v 20:55 | Reagovat

Já mám pěkné vzpomínky na doby, kdy jsem jezdila do lázní. Ráda bych si to někdy zopakovala - byly to krásné časy, kdy jsem mohla být mezi svými.
P.S. Dobrý článek, ta přezdívka... zajímala by mě. :-D

2 wanna-be-rain wanna-be-rain | Web | 9. ledna 2015 v 21:40 | Reagovat

[1]: :D No, lázně a tábor jako ten na kterym sem byla je dooost velký rozdíl, řekla bych. :D Jako malá jsem jezdívala do ozdravoven a tam to bylo fajn, i na jiných táborech to bylo fajn, ale tohle bylo fakt moc :'D
A ta přezdívka byla Cecek :D

3 Zuzy Zuzy | Web | 10. ledna 2015 v 16:39 | Reagovat

Tak téma tábor, je mi velice blízké!:-) Každý rok vyrážím s partou dětiček a je to vždycky fajn prostě děti řeknou udělají, všechno jednoduše a to jen dospělák to spíš udělá slžitější! Ná tábory jezdím víc jak 20 let.. a nyní beru dva své synovce.Ti vaši vedoucí, se nesmí brát příliš vážně:-) a být více objektivní! Krásně a poutavě napsány zážitky i přes to, že je to dlouhá doba co tábor minul je o živě psané a bavila jsem se.. ta sojka nemá chybu, asi to zavedu v praxi,:D:D  nám se jeden kluček při večerním nástupu, jak to říct..  No, prostě prvně vyletěla sojka práskačka a pak i to další!! :-)

4 Náměsíčná Náměsíčná | 11. ledna 2015 v 11:24 | Reagovat

[3]: Chudak kluk :D to musel byt neprijemny zazitek... :D Mimochodem co je to za tabor na ktery jezdis? Docela rada bych totiz letos s tou kamaradkou jela nekam jako praktikantka. Je takova moznost i na tom tvem tabore? Kdyztak mi prosim dej odkaz :)

5 Zuzy Zuzy | Web | 13. ledna 2015 v 5:34 | Reagovat

[4]: Tábor je příměstský, spíš menší, cca tak 20-25 dětí, ale bohužel já nerozhoduju o sestavě vedoucích ani praktikantů, ti nám nějak vyrůstají sami z vlastních řad, odkaz bohužel nemáme :-( Až někoho odpovědného potkám, což asi bude někdy na jaře, mívají setkání, zeptám se,ale raděj se na to prosím moc nevaž.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama