Noční poezie

3. ledna 2015 v 12:28 | Náměsíčná |  Poezie
Ahoj,
včera v noci jsem nemohla opravdu vůbec spát. Šla jsem k oknu, měla jsem sluchátka a zrovna jsem poslouchala Speechless... Měsíc byl úplňku a já tam seděla na okně, opravdu strašně dlouho a dívala se na tu jasnou oblohu. Bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem se cítila tak klidná. Bylo mi opravdu dobře. Když sem se dívala na měsíc, myslela jsem na Michaela. Jakoby mi v tu chvíli byl opravdu blízko, jako by tam byl se mnou, jako by se na mně díval. Když na to teď s odstupev vzpomínám, byl to nepopsatelně vyrovnaný stav.
A pak jsem vzala tužku a papír a zkusila jsem něco napsat...

Ve svitu luny ticho se odráží,
nad temným městem vyšly jasné hvězdy.
Mraky, roztrhané cáry nebem běží,
světlem prostoupené, tvoří na obloze kresby.

Mráz prostupuje městem,
pozorován oblohou,
na níž se kupí hvězdy,
které za nic nemohou.

Jinovatka za okny,
ledový větřík v korunách.
Zamrzlá naděje ve svitu luny
opět rozmrzá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nefra Nefra | 3. ledna 2015 v 13:06 | Reagovat

Speechless miluju,a vůbec celé Invincible.Provází mě v autě do práce i zpět.A básnička se Ti moc povedla.

2 Nikola Nikola | 4. ledna 2015 v 18:14 | Reagovat

[1]: Nápodobně - to album, mám moc ráda a ta píseň... vždycky se zasním. Je krásná!

Terezko, tobě patří velká pochvala za verše - jsi šikovná!

3 wanna-be-rain wanna-be-rain | Web | 4. ledna 2015 v 19:52 | Reagovat

[1]:[2]: Moc děkuju holky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama