Leden 2015

Je toho moc...

25. ledna 2015 v 21:57 | Náměsíčná |  Deník
Je to ostuda... Neozvala jsem se už neskutečně dlooouho, ale měla jsem před pololetím a tenhle týden sme pořád něco psali a já byla dost unavená. Doufám, že mi to odpustíte. Ted se sem zas vracím, rozhodně bude pokračování podvídky a zas nějaké ty fotky týdne. S dalšíma článkama se pokusim také přijít, ale je to všechno náročnější, než jsem čekala, bojím se že to tady na blogu nezvládnu.
V tomhle článku se vám alespoň pokusím shrnout tak nějak co všechno jsem za tu dobu, co jsem tady nebyla stihla nebo zas nestihle udělat...
Začala bych školou, která za tohle všechno nejvíc může. Pololetí se uzavíralo minulý týden a já, jakožto prvák jsem si za těch pár měsíců musela zvyknout na uplně nové prostředí, nové lidi, nové učitele a jejich pravidla. Nebylo to jednoduché a ještě tomu všemu není ani zdaleka konec. Jestli si na to někdy zvyknu uplně, budu opravdu šťastná. Ze základky jsem byla zvyklá, že jsem se nemusela vůbec učit. A když vůbec, tak opravdu vůbec, macimálně tak jednou-dvakrát za pololetí. A procházela jsem s jedničkami a pár dvojkami. Teď se to všechno změnilo, tady abych to uvedla na pravou míru... Změnilo to, že mi došlo, že bych se asi opravdu měla učit... Jenomže ono se to lehce říká, ale mnohem mnohem hlř dělá, když jste si 4 roky na druhém stupni odvykli cokoliv dělat. Je to pro mne opravdu náročné, ale kupodivu to zvládám... až na matiku. Hrozila mi z ní 5 ale ted ke konci jsem si to zlepšíla na průměr 3,75 takže ted na pololetí to bude díkybohu 4. Vím ale že musím opravdu máknout, nebo skončim hned v prváku. Takže pokud vás to zajímá, na vysvědční budu mít jen jednu 4, dvě nebo možná tři 3 a jinak pak jedničky a dvojky. Takže... nedopadlo to nejhůř, ale přála bych si aby to dopadlo lépe. Třeba v příštím pololetí se mi povede vyznamenání... Jop, to bych si fakt přála. (Mimochodem, v naší třídě nemá nikdo vyznamenání a na to, že jsem ekonomické lyceum, jsme hoší než obchodky a třídní je z nás uplně na nervy... :D Máme příšernou absenci, příšerný známky - to já je mám ještě opravdu úžasný - a asi tři lidi mají ted na pololetí pětku - o čtyřkách nemluvě.)
A co jsem měla na práci tento víkend? No, správně bych měla dohánět matiku, protože zítra píšem... Ale já jsem lenoch línej, takže jsem se na to vykašlala a nechám to osudu s tím, že mi ještě zítra pomůže spolužčka...
Včera jsem mamku vytáhla do Bohnic... :D ne nebojte se, jenom do Divadla za plotem, kde včera promítali film Podivný experiment na motivy povídky E. A. Poa. Bylo to z prostředí blázince a mělo to celkem slušné ohlasy. Film se mi líbil, ale měli tam strašně nepohodlné sedačky. Také jsem doufala, že to bude o něco více střešidelné, ale byl to spíš opravdu takový thriller. Každopádně vřele doporučuji. V areálu bohnic to už sice promítat nebudou, ale můžete na něj zajít do jakéhokoliv kina nebo multikina.
No a dneska sem se flákala ještě víc než včera. Jediná zajímavá věc, co jsem dneska dělala, že sme s mamkou opět koukaly na film. Tentokrát to byla Lucy, kterou chtěla mamka vidět. Je to opravdu nádherně udělaný akční film, strašně se mi tam líbil Morgan Freeman, kterého mám mocc ráda a vůbec celý ten nápad byl moc zajímavý. A Scarlett Johansson výborná! Pro ty z vás, co film neznají, připojuji trailer:

























Ten toho má v sobě mnohem víc, než vidíte v traileru, rozhodně doporučuji vidět! :)

A co váš víkend? Jak ste si ho užili a co jste dělali? Zanechte komentář a v něm doporučení na váš oblíbený film. :)
Mám vás ráda!
God bless you ♥

Kresba Deanerys + Deník

11. ledna 2015 v 18:31 | Náměsíčná |  Deník
Ahoj všichni!
Nemohla jsem to vydržet, abys se vám nepochlubila se svou (podle mne) nejlepší kresbu. Jsem na ní opravdu pyšná, především na vystínování šatů a také to, že vypadá poměrně realisticky... Ovšem posouzení je na vás.
A kdo je na kresbě? U těch, co sledují Hru o trůny by mne potěšilo, kdyby to poznali i beze mne, ale pro ty nezasvěcené je to dračí princezna Deanerys, jedna z mých odblíbených postav z tohoto seriálu.


Ta kresba už je asi tak půl roku stará a musím se přiznat, že od té doby se mi nic tolik nepovedlo... :D No, snad se mi podaří v příštích týdnech a měsících tomuhle alespoň trochu přiblížit. A co na kresbu říkáte vy? A sledujete Hru o trůny?
...
No a když už jsem tenhle článek dala do rubriky Deník, řekla jsem si, že sem napíšu i něco málo z dnešního dne... Po pravdě... Nebyl nijak zajímavý. :D Vstávala jsem asi v půl desáté, možná v devět a pak jsem si uklidila pokoj a od oběda se "učila". Bohužel jsem toho moc neudělala, furt jsem byla bud na blogu, nebo koukala na youtube. Ale tak to u mě už prostě bývá... Ale měla bych zabrat, pololetí je za dveřmi a se svým průměrem 4.33333 z matiky bych měla vážně něco udělat. Ono mi sice v prváku už o moc nejde, hlavně abych nepropadla, ale učitelé si tak různě stěžují, že je naše třída nejhorší lyceum, co kdy měli. :D (Ale já kromě té matiky na tom nejsem vůbec špatně, oproti jiným...) :D
Ted k večeru jsem se pustila do muffinů. Takže s nimi se vám tu taky pochlubím. Musim napsat, že muffiny jsem dělala poprvé v životě a jsem ráda, že se mi povedly. :D

Takhle nádherně vypadají a chutnají 100x lépe :D

A co váš dnešní den? Jak jste na tom se školou/zaměstnáním? A co vy a muffiny? :D

Přeji nádherný zbytek dne :)
God bless you... ♥

Fotografie týdne 0.11

11. ledna 2015 v 14:13 | Náměsíčná |  Fotografie
Tentokrát bylo hlasování pro fotku poměrně jednotné :)
Se třemi hlasy zvítězila fotografie č.2 a hlasovaly pro ni: Nefra, Hanylen a Ja. Všem co hlasovaly děkuji. :)


Hezký den :)

Vtipná historka - Tábor

9. ledna 2015 v 20:43 | Náměsíčná |  Próza
Ahojky všichni,
dlouho sem se zas neozvala. Omlouvám se. Jako náhradu pro vás sice nemám díl Muže v zrcadle, za to svojí slohovou práci na češtinu. Měla to být vtipná pravdivá historka ve formě vyprávění... A upozorňuji, že opravdu je pravdivá. No, snad pro vás bude alespoň trochu úsměvná. Zde je:
__________________________________________________________________________________________________________
Čtrnáct dní loňských prázdniny jsme se s nejlepší kamarádkou Aničkou rozhodly, že strávíme na letním táboře, kam roky jezdil její mladší bratr. Už několik měsíců dopředu jsme se potom těšily na spoustu zábavy, nových kamarádů, srazy na chatičkách po večerce a všechno to, co sme zažily na předchozích táborech. Z vyprávění se tábor zdál být v pohodě, a ani ve snu by nás nenapadlo, jak to tam bude doopravdy vypadat…
Kvůli soustředění jsem přijela o dva dny později, takže tam Anička, ještě s jednou svojí kamarádkou (která hned první den z nepochopitelných důvodů dostala přezdívku Gertrůda) byly samy. Hned mi volaly, že chatičky tam jsou jak z koncentračního tábora a naprosto hloupá pravidla. Po pravdě… Nevěřila jsem jim, dokud jsem to neviděla na vlastní oči.
Táta mě na tábor přivezl autem. Projeli jsme branou a hned na kraji musel zaparkovat. "Hlavas" ho jen co jsem si vyndala kufr, hnal zase pryč. Mohlo mi dojít, že to bylo proto, aby se moc nerozhlížel.
Procházela jsem táborem se svým oddílovým vedoucím, který mne dovedl do naší chatičky. Holky mne přivítaly a pomohly mi vybalit.
"Spíš nahoře a máš matraci ze slámy," řekly mi potom a tím mi ujasnily, jak moc dobře se mi tady bude spát. Anička mi také řekla, že v oddíle Survival, který sme si v přihlášce zvolily, jsme zcela první holky v historii tábora, což nebylo moc dobré znamení.
Na programu dalšího dne byla táborová hra s krutopřísným názvem S čerty nejsou žerty. Oddíly už byly rozdělené z předchozích dnů, takže já jsem se jen k jednomu z nich přidala. Jako pitomci sme potom běhaly po táboře a odpovídali na otázky vedoucích a získávali body, a přesně to jsme pak dělaly skoro všechny další etapy celotáborovky. Ten den se však uprostřed hry spustil příšerný liják, že sme ani nestihly doběhnout do naší chatičky a tak nás jedna vedoucí (mě a ještě další dva kluky z oddílu) poslala do chatičky nějakých mrňousků. Jeden chlapeček nás uvítal brambůrky, které sme tam celé spořádali, a povídali si, dokud déšť neustal. Ještě ten večer si nás pak zavolal hlavní vedoucí.
Řekl nám: Pepíček mi sdělil, že jste mu snědli jeho brambůrky. Na to jsme mu odvětili, že nám je jeden chlapeček sám nabídl. Další věc, kterou nám vytkl, bylo, že jsme vlezli na cizí chatičku a to že je přísně zakázáno. Na to pravidlo si mi holky stěžovaly už do telefonu, ale přišlo mi až moc absurdní. Někdo potom přišel s tím, že se nesmíme navštěvovat pro to, aby nepřibyli noví dalmatini - na táboře nás totiž bylo přesně sto jedna. Celá ta záležitost nakonec dopadla tak, že jsme byli podmínečně vyloučeni z tábora.
To mi to ale pěkně začíná, pomyslela jsem si.
Oddílový program s naším vedoucím sme trávili rybařením, rozděláváním ohně, stavěním příbytků, běháním po lese a chozením do kopce. Bylo to celkem fajn, i náš oddíl byl v pohodě, až na pár výjimek, jako byl třeba Jirka, jehož přezdívku nebudu radši uvádět, i když byla hodně výstižná. Byl to takový namachrovaný drzoun s hloupými vtipy. Jednoho dne se mu přes celý horní ret udělal opar, který vypadal jako knír. Jednou zase šel na nástup a trousil poznámky na lidi kolem, dokud ho jedna malinká holčička z davu neuzemnila nesmrtelnou větou: "Drž hubu knírači." Od té doby mu nikdo neřekl jinak.
V našem oddílu byl ještě jeden zvláštní exemplář. Jmenoval se Mikuláš a byl to kamarád Aniččina bráchy. Měl veliká očíčka, dlouhé vlásky, vypadal jako holčička a byl strašně roztomilý, ale jen do chvíle, než začal ze země vyhrabávat kořínky a jíst je. Vlastně snědl, na co přišel včetně trávy, větviček a pavouků, které si nachytal do sklenice. Taky si dělal zálusk na chudáčka netopýra, kterého našel za chatkou. Dřív než to ale stihl udělat, zjistil to náš vedoucí a netopýra odnesl jinam. A tak se asi nikdy nedozvíme, jestli to Mikuláš myslel vážně, nebo si jen dělal legraci.
Není divu, že jeho pestrý jídelníček doprovázely i jisté problémy. Jednou sme takhle stáli i s Mikulášem v hloučku, když znenadání vykřikl: "Sojka!" A potom se začal smát. Až později nám někdo vysvětlil, že sojka u Mikuláše znamená, že má větry. A potom to s Mikulášem šlo od sojky k sojce.

Na konci tábora se nám věřte nebo ne nechtělo domů. I přes ta všechna hloupá pravidla, chatičky, hlavního vedoucího, kterého nikdo neměl rád, a divné lidi všude kolem se nám tam líbilo. Příští rok tam sice znovu nepojedeme a už nikdy nedáme na doporučení něčího mladšího bráchy, ale za ty zážitky to myslím stálo.
___________________________________________________________________________________________________________
Krásný večer a sladké sny všem :)

Kresba Marilyn

5. ledna 2015 v 15:54 | Náměsíčná |  Deník
Tak jsem se zase pustila do kreslení... :D
Stáhla jsem si fotku Marilyn Monroe a že jí teda zkusim nakreslit... No, ne že by to dopadlo uplně hrozně, ale asi by ste jí v tom nepoznali. Ale tak je to úúúplně první pokus, doufám že u těch dalších to už dopadne lépe. :)
Ale tak posuďte sami :)



Hlavní ale je, že ty chyby vidím. Uplně špatně je pravé oko, a chtělo by to vypilovat rty.
Pokud máte někdo zkušenosti s kreslením, uvítám každou radu a kritiku!!! :)

Noční poezie

3. ledna 2015 v 12:28 | Náměsíčná |  Poezie
Ahoj,
včera v noci jsem nemohla opravdu vůbec spát. Šla jsem k oknu, měla jsem sluchátka a zrovna jsem poslouchala Speechless... Měsíc byl úplňku a já tam seděla na okně, opravdu strašně dlouho a dívala se na tu jasnou oblohu. Bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem se cítila tak klidná. Bylo mi opravdu dobře. Když sem se dívala na měsíc, myslela jsem na Michaela. Jakoby mi v tu chvíli byl opravdu blízko, jako by tam byl se mnou, jako by se na mně díval. Když na to teď s odstupev vzpomínám, byl to nepopsatelně vyrovnaný stav.
A pak jsem vzala tužku a papír a zkusila jsem něco napsat...

Ve svitu luny ticho se odráží,
nad temným městem vyšly jasné hvězdy.
Mraky, roztrhané cáry nebem běží,
světlem prostoupené, tvoří na obloze kresby.

Mráz prostupuje městem,
pozorován oblohou,
na níž se kupí hvězdy,
které za nic nemohou.

Jinovatka za okny,
ledový větřík v korunách.
Zamrzlá naděje ve svitu luny
opět rozmrzá.

Volba fotografie týdne 0.11

1. ledna 2015 v 21:24 | Náměsíčná |  Fotografie
Tak, fotku minulého týdne jsme už zvolili a ted je na čase volit novou ...
Volit budete moci tentokrát do pondělí 5.1. 2015
A tady jsou:

1.

2.

3.

Přeji hezký večer. :)

Fotografie týdne 0.10

1. ledna 2015 v 21:21 | Náměsíčná |  Fotografie
Mám tu ještě jeden rest z minulého roku... Už je na čase dát sem tu 10. fotku týdne... A vy mi to vůbec neulehčujete. Opět je to remíza 2:2
Pro fotku č.1 hlasovaly Ja a Hanylen.
Pro forku č.3 hlasovaly Nefra a Nikol.
A na mě zase je, abych dala svůj hlas a tím jednu povýšila na tu vítěznou.
A tak jsem se po dlouhém rozmýšlení tozhodla pro fotku č.1, protože je takové něžná a žádná taková nezvítezila...
Zde je:

Snad se líbí a brzy na shledanou :)

Happy New Year 2015!!!

1. ledna 2015 v 21:10 | Náměsíčná |  Deník
Ahoj všichni!
První článek v novém roce a jak jinak, než přání... Milionkrát ohrané klišé, které považuji za povinnost.
Takže... Všem vám v novém roce 2015 přeji hodné lásky, zdraví, štěstí a úspěchů. At je pro váš tenhle rok lepší než všechny předchozí a splní se vám svšechna vaše přání a předsevzetí. Hlavně nezapomeňte uchovávat Michaelovo poselství, šiřte lásku, pomáhejte dětem a léčete svět.
Musim říct, že mi Michael v minulém roce neskutečně moc moc moc chyběl... tak moc bych si přála aby byl s náma... Hlavní ale je, že jsem na něj já, ani vy nezapomněli a stále ho uchováváme v našich srdcích.
A chci popřát také tomuhle blogu, aby měl co nejvíce spokojených čtenářů. A sobě, abych měla hodně nápadů na nové díly povídky Muže v zrcadle, se kterým vstupuji do nového roku, ale také inspiraci na uplně nové povídky a články.
Zároveň ale chci shrnout i rok minulý na tomhle blogu, protože v roce 2014 blog wanna-be-rain vznikl. A to 17.5., ale začala jsem jsem mu věnovat až v říjnu... Nevím proč. A nejplodnějším měsícem byl listopad. Začala jsem psát pro mne poměrně úspěšný povídkový seriál Muž v zrcadle o hrdince Katie a Michaelovi, kterým bych tímto také ráda popřála hodně kvetoucí lásky a šťastný nový rok... I když... Kdo ví, co k nim osud přivane. Také jste zvolili celkem 10 fotografií týdne. Napsala jsem pár článků o Michaelovi, první článek týdne... A také jsem přidala některé moje kresby, které se vám očividně hodně líbily, a ten článek se tak stal mým nejúspěšnějším s největším ohlasem. Vcelku bych to shrnula jako pro blog úspěšný rok. To ale neznamená, že ten nový nemůže být více úspěšnější. Děkuji, mám vás moc ráda. <3

Šťastný nový rok!