Prosinec 2014

MUŽ V ZRCADLE - 11. Uzdravit svět

23. prosince 2014 v 12:28 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Mám tu malý předvánoční dárek, v podobě nového - super dlouhého - dílu Muže v zrcadle.
Snad se vám bude líbit, zanechce prosím komentář se svým názorem, kritikou atd.
Také bych uvítala nějaký nápad, kterým by to mohlo pokračovat, potřebuji nějakou inspiraci. Díky. :)
A tady to už je, příjemnou zábavu:


Šla jsem zamyšleně ulicí k místu, které kdysi bývalo mým domovem. Nyní se mi zdálo tolik cizí, ale probouzelo ve mně vzpomínky. Robův dům byl přímo přede mnou. Zastavila jsem se přede dveřmi a poslouchala, jestli uvnitř neuslyším nějaký hluk. Nic. Možná Rob není doma. Problesklo mi hlavou, ale odejít jsem neplánovala. Měla jsem vlastní klíče, a pokud nevyměnil zámky, dostanu se dovnitř. Zasunula jsem klíč do zámku, šlo to, a lehce jsem odemkla.
Uvnitř bylo ticho, ale cítila jsem něčí přítomnost. Prošla jsem předsíní do kuchyně a potom jsem šla chodbičkou kolem otevřených dveří ložnice. Nahlédla jsem dovnitř. Na posteli tam spal Rob. Lehce oddychoval a já bezděky pozorovala jeho nadzvedající se hrudník. Opřel jsem se o futro a jen tak tam stála. Ani jsem si neuvědomovala, že se usmívám, ale přála jsem si, aby se Rob probudil a vše bylo zas jako dřív. Ne, nepřála! Trhla jsem sebou, když jsem si vzpomněla na Michaela. Zavřela jsem oči a přála si, aby to celé byl jen sen. Ale když jsem oči zas otevřela, skutečnost se zdála být ještě reálnější než kdy dřív.
Rob se pohnul na posteli a líně se protáhl. Potom otevřel a oči a uviděl mě.
"Katie?", řekl a rychle se posadil na posteli.
"Ahoj Robe.", odpověděla jsem mu.
"Jak dlouho už tady jsi?"
"Před chvílí jsem přišla…"
"Hele, Katie…", začal Rob. "To co bylo… Eh, tedy mám na mysli to, co jsem ti řekl… omlouvám se.", řekl a vstal pomalu z postele, zatím co si na sobě zapínal košili.
"Ještě mi řekni, žes to tak vlastně vůbec nemyslel.", řekl jsem mu na to sarkasticky.
"Máš pravdu, nemyslel. Není den, abych toho nelitoval. Nevím, co to do mě vlítlo.", řekl a znělo to tak věrohodně, že mi ho skoro bylo líto, když to říkal.
"Jenomže já…"
"Já vím, jsi teď s Jacksonem. Chápu to, má prachy, je slavnej, můžeš být na sebe pyšná, je to opravdu dobrá partie."
"S Michaelem nejsem kvůli penězům.", odpověděla jsem klidně.
"Já vím. Taky tě přemluvil, aby ses zbavila toho dítěte, viď? Nebo to byl tvůj nápad?"
"O čem to proboha mluvíš?! Nikdy jsem nebyla těhotná! To máš z novin?", řekla jsem mu, ale stále nemohla uvěřit tomu, co jsem od něj slyšela.
"Katie…", řekl a díval se na mně.
"Co? Nevěříš mi?"
"Ne, věřím ti. Samozřejmě, že ti věřím."
"Hm…"
"A proč jsi teď tady?" Zeptal se mě.
"Jdu si pro zbytek mých věcí."
"Když jsi odešla, všechny jsem je nechal na svém místě. Klidně si je sbal.", řekl. Zase se mi zdál jako ten starý dobrý Rob.
"Katie?", řekl najednou.
"Co?"
"Odpustíš mi?", přistoupil ke mně a díval se na mne pohledem štěněte. Byla jsem zmatená, co mám říct? Že mu odpouštím? Ale myslela bych to upřímně? Po tom, co mi udělal, a jak jsem se kvůli němu cítila?
"Kolikrát jsi mne podvedl?", zeptala jsem se ho, jako by na tom záleželo. Jako by to mělo rozhodnout, že mu odpustím, nebo ne.
"Já… Katie, když jsem ti tamto říkal, přeháněl jsem. Opravdu hodně…"
"Kolikrát Robe?", nenechala jsem se odbýt.
"Jednou. Bylo to jednou jedinkrát a od té doby, co jsi odešla jsem neměl žádnou. Tamto nebylo nic vážného, přísahám."
"Děkuju, že jsi upřímný. Vážím si toho a věřím ti."
"Katie, chci, abys věděla, že jediné na to myslím od té doby, cos odešla, jsi ty. V noci nemohu spát, mám výčitky. Snažil jsem se ti zavolat, ale nikde jsem nemohl sehnat tvé číslo. Jediné, co chci je, aby ses na mně už nezlobila. Vím, že jsem ti hodně ublížil, ale není dne, abych toho nelitoval. Prosím…" Jakmile to řekl, došlo mi, že mu musím odpustit.
"Máš pravdu. Ublížils mi opravdu hodně, ale nevíš jak moc. Byla jsem na dně a to kvůli tobě. Ale odpouštím ti."
Rob se na mně podíval a usmál se, oči mu zářily. "Děkuju", řekl.
Potom mne pohladil po tváři. Cítila jsem napětí, věděla jsem, že to není správné, ale nedokázala jsem se pohnout a zabránit tomu, aby mne políbil. Trvalo to ale jen chvilinku, než jsem se mu vysmykla.
"Ne, Robe. Mezi námi je konec. Odpustila jsem ti, mám tě ráda. Ale mám Michaele a toho miluju."
"Bože, jsi tak krásná. Chci tě, Katie.", řekl a začal se na mne sápat.
"Přestaň Robe!", vykřikla jsem a odstrčila ho od sebe.
"Ale no tak, Katie. Jen si trochu užijeme."
"Nesahej na mně!", řekla jsem a couvala od něj. "Jen si vezmu svoje věci a zas odejdu.
"Jo, jasný, Promiň.", zastavil se a jednou rukou si prohrábl vlasy. Odstoupil stranou a nechal mne projít do ložnice.
Vešla jsem tam a ze skříně vyndala velkou cestovní tašku, a začala jsem si do ní dávat zbytek věcí, co jsem po domě našla.
"Chceš kafe?", zeptal se mě Rob.
"Jo, dám si. Díky.", odpověděla jsem mu a dál se věnovala balení. Rob odešel do kuchyně, aby připravil kávu.
Sedla jsem si na okraj postele a hlavu si složila do dlaní. Nechala jsem ho, aby mne políbil, vyčítala jsem si. Ale nebyla to přeci moje chyba, řekla jsem si nakonec, ale jestli jsem tomu opravdu věřila, jsem si tak jistá nebyla.
Po chvíli pro mě Rob přišel, že je káva hotová. Odešli jsme do obýváku a sedli si na pohovku.
"Tak mi řekni, jak se máš?", zeptal se Rob, spíš jen aby sme měli o čem mluvit, než že by ho to opravdu zajímalo.
"Dobře… Vlastně výborně.", odpověděla jsem.
"Tak to věřím, musíš si tam žít jako princezna." Nic jsem mu na to neřekla, jen jsem se usmála a napila kafe. Přišlo mi, jako by se chtěl do Michaela strefovat a to se mi nelíbilo. Opět jsem na sobě cítila jeho pohled, bylo mi to najednou celkem nepříjemné.
"A co Michael?"
"Co s ním?", odvětila jsem.
"Jak se má, jaký je… Něco mi o něm řekni."
"Oh, tak dobře. Michael je strašně pozorný, víš. Cítím se s ním opravdu šťastná, a… Ani vlastně nevím, proč ti to říkám. Je to divný."
"Co je na tom divnýho?", nechápal Rob.
"Přijde mi, že se s tebou nemůžu bavit jako s kamarádem po tom všem."
"Hmm. No, každopádně jsem rád, že jsi s nim šťastná.", usmál se na mně.
"A jak se máš ty?", zeptala jsem se po chvíli ticha.
"Jde to. To víš, mám hodně práce… ale seznámil jsem se s jednou milou holkou, je to taky modelka, zítra spolu jdeme na večeři."
"To je skvělý Robe."
"Jo, to je. Ale ne tak skvělý jako ty…", řekl.
"Robe, tohle neříkej."
"Proč? Je to pravda!"
"Svojí šanci jsi měl."
"Můžeme začít od znova…"
"Přes tohle jsem se už přenesla. A ty bys měl taky…", řekla jsem mu na rovinu.
"Ale to nejde, Katie. A neříkej mi, že jsi na mě od té doby, co ses přes to přenesla, nemyslela…" Na to jsem nevěděla co říct, myslela jsem na něj, a to víc jak jednou. Byla jsem zticha, měla jsem sklopenou hlavu a hrála si s konečky vlasů.
"Tak vidíš.", řekl.
"To nic neznamená.", namítla jsem.
"Lžeš sama sobě."
"Ne, Robe. Lhala bych, kdybych řekla, že tě chci zpátky.", odpověděla jsem mu možná až moc ostře, protože mně jeho dotěrnost opravdu rozčilovala.
"Jak myslíš.", řekl uraženě. "Ale pravda je, že nikdo nevěří, že vám to s Michaelem vydrží. On je superstar, ty jsi nula, nicka." Zalapala jsem po dechu.
"Jak tohle můžeš říct?" Jeho slova mi naprosto vyrazila dech.
"Jen jsem upřímný Katie.", odpověděl mi s úsměvem na tváři.
"Už budu muset jít.", řekla jsem a rychle jsem se zvedla. Hodila jsem na sebe kabát a popadla tašku se svými věcmi.
"Hezký den," řekl jen Rob a rozvalil se na pohovce.
Otočila jsem se na něj, chtěla jsem křičet, ale ovládla jsem se.
"Tobě taky.", řekla jsem jen a odešla.
Šla jsem rychle, ale studený vítr se do mne opíral a profoukl můj teplý kabát. Ochladilo se. Před očima jsem stále měla Roba. Byla jsem na něj opravdu naštvaná. Nechápala jsem, proč to řekl, ale také jsem bohužel začala přemýšlet nad tím, co to vlastně řekl. Že Michael je superstar a já jsem nikdo, že nám to nevydrží… Měl pravdu? Podle všeho ano, ale Michael mne tak krásně zapřísáhl, že mne nikdy neopustí. Ale přesto… Mne samotné začalo připadat, že ten vztah nemá budoucnost.
Zamyšleně jsem šla ulicí, že jsem si málem nevšimla taxíku, který parkoval u hlavní silnice. Nastoupila jsem a řekla řidiči adresu. Seděla jsem na zadní sedačce, tašku jsem měla položenou vedle sebe. Cítila jsem, že se na mne řidič pořád kouká ve zpětném zrcátku, ale nevěnovala jsem tomu pozornost a koukala se z okýnka.
"Promiňte že otravuju, ale nejste vy ta od Jacksona?", řekl najednou řidič. Opravdu mne to zaskočilo.
"Co prosím?" To bylo to jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohla.
"No od Michaela Jacksona. Ste jí fakt strašně podobná. Katherine Williams se myslim jmenuje. Psali o ní teď dost v novinách… Víte, sem Michaelův velkej fanda a fakt mu ten vztah přeju. Víte, ta holka vypadá fakt sypamticky, prostě se mi líbí.", řekl řidič.
"Taky jsem už o ní slyšela…", řekla jsem jen, ale měla jsem sto chutí řidiči říct, že to jsem já. Za to jsem ale byla ráda za to, co o mně řidič řekl. Taková slova vždy potěší.
"Hm… a co vy? Nejste ani Michaelova fanynka?"
"Nijak zvlášť." Odpověděla jsem pravdivě. Vlastně jsem jeho hudbu ani neznala. Trochu jsem se v duchu zastyděla a rozhodla jsem se, že jen co přijedu zpátky, musím to hned napravit.
"To je škoda. Víte, on je opravdu výborný umělec. A navíc i skvělý člověk.", pokračoval řidič. Bylo vidět, že narazil na své oblíbené téma.
"To ano.", přitakala jsem mu.
"Nevadilo by vám, kdybych od něj něco pustil v rádiu? Mám tady jeho kazetu."
"Vůbec ne. Co je to za album?"
"Bad.", řekl a zmáčkl tlačítko. Trochu to v rádiu zapraskalo a pak se ozvaly první tóny písně. Tů tů tů tutu tu tů tů tutu… A pak Michaelův hlas. Your butt is mine gonna take you tight just show your face in broad daylight… Překvapilo mě, v jaké tónině zpíval, protože jeho hlas, když mluvil zněl uplně jinak. Ta písnička se mi líbila. Pak následovaly ještě další dvě, než sme dorazili před Michaelův dům. Přišlo mi to divné, možná trošku vtipné, že ten taxikář nemá ani zdání o tom, že tohle je Michaelův dům. A pak mě něco napadlo…
"Nechtěl byste na chvíli se mnou dovnitř?" zeptala jsem se, ani jsem moc nepřemýšlela, co dělám.
"Jste moc hodná, ale musím pracovat.", usmál se na mně taxikář. Vypadal mile a jako slušný člověk.
"Jen na chvilinku. No tak, ta práce vám nikam neuteče.", přemlouvala jsem ho dál.
"No já nevím. A proč bych tam měl chodit?"
"Neptejte se, pojďte a uvidíte.", odpověděla jsem mu a podala mu peníze za cestu.
"Díky.", řekl taxikář a vzal si ode mě peníze.
"Tak co? Půjdete?", podívala jsem se na něj.
"Tak dobrá. Ale opravdu jen na chviličku.", řekl a vystoupil z auta. Otevřel mi dveře a já se taky vysoukala ven. Šla jsem k brance a odemkla ji. Vešli sme do zahrádky před domem.
"To by mne opravdu zajímalo, proč jsem sem měl s vámi chodit."
"Nebudete litovat.", odpověděla jsem mu. Odemkla jsem dveře od domu a vešli jsme dovnitř. Odvedla jsem taxikáře do kuchyně.
"Posaďte se tady prosím a chvíli počkejte. Hned budu zpátky.", řekla jsem mu a odešla do předsíně. Rychle jsem vyběhla schody nahoru. Zaťukala jsem na Michaelovu ložnici.
"Dále.", ozval se Michaelův hlas. Otevřela jsem a nakoukla dovnitř. "Á, to jsi ty. Tak jak jsi pochodila u Roba?", zeptal se mě. Seděl u stolu, v ruce držel tužku a zřejmě ještě před chvílí něco sepisoval.
"To ti řeknu potom. Michaele, udělal bys pro mne prosím jednu maličkost?", řekla jsem mu a mile se na něj usmála.
"Jistě. Co potřebuješ?"
"No, bude to znít asi divně, hlavně se na mně prosím nezlob. Když jsem jela zpátky, vezl mne jeden taxikář, byl opravdu moc milý… No, a dozvěděla jsem se od něj, že je to tvůj obrovský fanoušek… Říkal o tobě opravdu moc hezké věci a pak sme celou cestu poslouchali to album Bad.", na chvíli jsem se odmlčela.
"To se super Katie, ale co je s tím?", ptal se Michael.
"Ten taxikář teď sedí dole v kuchyni. Neví, že je ve tvém domě. Prosím Michaele, šel bys za ním dolu a pozdravil se s ním?", řekla jsem mu a podívala se na něj psíma očima.
"Cože? Tys sem pozvala nějakýho cizího taxikáře?", vykulil oči Michael.
"Ale no tak. Je opravdu moc milej a bude se ti líbit. Jen tam za ním jdi a uvidíš.", usmála jsem se.
"Katie, tohle je šílený.", zasmál se Michael. "Ale vlastně… taky proč ne. Půjdu tam.", řekl a mně spadl kámen ze srdce, že se na mě nezlobí.
Šli jsme vedle sebe dolu ze schodů. Do kuchyně jsem vešla jako první, Michael se zastavil přede dveřmi a čekal.
"Tak co?", ptal se mne taxikář.
Usmála jsem se na něj a řekla: "Ráda bych vám někoho představila."
V tu chvíli vešel do dveří Michael. Taxikář ho přejel pohledem, nedošlo mu to hned. Pak se zarazil a podíval se pozorněji. V jeho výrazu se mísilo překvapení, nedůvěra a radost.
"Dobré poledne. Vítám vás u nás doma.", řekl mile Michael a vykročil směrem k taxikáři. Ten jen zaraženě stál s otevřenou pusou. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a odpověděl.
"Páni… Chci říct. Dobré. No… Em. Michaele, strašně moc rád vás poznávám. Je mi opravdu strašnou ctí. A vy tedy musíte být slečna Williamsová, já to věděl hned od začátku. Ale tohle… tohle by mne teda ani ve snu nenapadlo. Páni, vážně nevím co říct. Michaele... strašně moc vás obdivuji, vaší tvorbu a všechno co děláte. Nemůžu tomu uvěřit!", spustil taxikář. Michael k němu přistoupil a podal mu ruku.
"Také mne těší, že vás poznávám. Ale tykejte mi prosím. A jak se jmenujete?"
"Jistě. Jsem Jim, taky mi tykej.", odpověděl taxikář.
"Nechceš se posadit a dát si kafe nebo čaj?", zeptal se Michael.
"Jistě, rád. Kafe prosím.", usmál se Jim a sedl si na židli.
"Dojdu pro něj.", řekla jsem a odešla uvařit kávu. Michael a Jim se spolu mezitím bavili. Jimovi chvíli trvalo, než se uplně vzpamatoval, ale Michael se k němu choval opravdu přátelsky.
"A na čem teď zrovna pracuješ?", ptal se Jim.
"Na novém albu. Bude se nejspíš jmenovat Dangerous. Ještě nejsme ani v půlce."
"Páni! To je super. Kdy vyjde?"
"To nevím, snad příští rok na jaře.", odpověděl Michael.
"To je skvělé. Už se těším. No… a nezazpíval bys nějakou písničku, kterou už máš hotovou?"
"Chceš, abych zazpíval?", zasmál se Michael.
"Je to hloupý, co? Ale tohle sem si vždycky přál, slyšet tě naživo zpívat. Bez hluku publika, abys zpíval jen pro mě."
"Tak fajn. Mám hotovou jednu píseň, kterou bych ti mohl zazpívat, jmenuje se Heal the World. Snad se ti bude líbit.", usmál se Michael. Akorát ve chvíli, kdy jsem šla zpátky se tři šálky kávy, začal zpívat.
There's a place in your heart, and I know that it is love…
Bylo to vlastně uplně poprvé, co jsem slyšela Michaela pívat. A bylo to krásné. Text té písně byl tak dojemný, že jsem se málem rozplakala. A to, jak procítěně to zpíval… protože věděl, o čem zpívá.
Heal the world, make it a better place for you and for me and the entire human race…
Nebyla to jen prázdná slova, ta píseň měla hluboké poselství. Zpíval o tom, jak to vidí, jak to cítí, a já věděla, že má pravdu. Ta melodie se nesla tichem a jeho hlas se odrážel od stěn. Bylo to jako modlitba, naděje, prosba… Tolik bolesti v jedné písni. A ten krásný hlas…
Když dozpíval, zůstali sme já i Jim jen sedět. Ani jeden z nás se neodvážil přerušit to ticho, nechali sme doznít poslední nevyřčená slova té písně. Teprve Michaelův jemný hlas nás vytrhl ze snění.
"Dáme si tu kávu?"
"Ano.", odpověděla jsem a podala jim jejich šálky.
Seděli sme tam na židlích a uvolněně sme si povídali, dokud Jim nedopil svoje kafe a neřekl, že už se zas musí vrátit do práce. Michael se mu podepsal na kus papíru a rozloučil se s Jimem s tím, že je zde kdykoliv vítaný i se svou rodinou. Pak sme zas zůstali jen já a Michael.
"Ta píseň je opravdu nádherná…", řekla jsem, když sme spolu seděli na pohovce v obývacím pokoji. "Cítila jsem to… to poselství, uplně to mnou prostupovalo."Heal The World, 1988 Nate Giorgio (would be gorgeous framed up in my home)
"Díky… Ano, ta píseň má poselství. Je zajímavé, jak to na tebe působilo.", usmál se Michael.
"Taky chci uzdravit svět."
"V tom případě bychom s tím měli něco udělat, ne?", zasmál se Michael.
"Nevím kde začít…"
"U dětí. Musíme začít u dětí, protože ty jsou naše budoucnost."
"Nepřipadáš si někdy bezmocně? Myslím, ty těm dětem pomáháš, ale stejně… tisíce, možná miliony jich pořád zůstává bez pomoci. Mají hlad, bojí se, jsou nemocné. A nemají žádné vyhlídky na lepší život. Co s tím můžeme dělat?"
"Víš, když zpívám Uzdravme svět, nemyslím tím jen tebe a mne, ale myslím tím všechny, co můžou něco dělat. A takových lidí je spousta. Nikdy bych si netroufl uzdravit celý svět sám. Musíme přijmout pomoc jiných lidí aspolečně můžeme změnit svět…"





______________________________________________________________________________________________________________
Vím, že jsem slibovala kresbu Katie, ale myslim, že se moc nepovedla. Zkusim to ještě jednou a tu sem snad dám. :)

Mé kresby

22. prosince 2014 v 19:59 | Náměsíčná |  Deník
Ahoj všichni. Chtěla bych se vámi podělit o některé mé obrázky.
Nejsem žádná umělkyně, ani akademická malířka, tak na to berte prsosím ohled... Jen mne baví kreslit. :)


Tohle je asi jeden z mých nejoblíbeňejších obrázků Michaela, které jsem kdy nakreslila. Omlouvám se za kvalitu.


Tohle jsem kreslila na rychlo podle své tapety na mobilu. :)


Ještě další dva portréty. Ten první je nedodělaný, ten druhý zmuchalný. :D


Tenhle portrét jsem kreslila nedávno. Nejsem s tim uplně spokojená, ale snad celkem ujde. :D

A pak tady mám ještě pár obrázků, jen tak... :)


Tak... Mám ještě v záloze několik obrázků, které sem, pokud budete mít zájem, v nejbližší době dám. Také jsem dnes nakreslila svou představu Katie, z Muže v zrcadle. Ten obrázek sem dám s novým dílem, který už bude každou chvíli hotový.
Přeji krásný večer. :)

Volba fotografie týdne 0.10

22. prosince 2014 v 13:53 | Náměsíčná |  Fotografie
Opět máte na výběr ze 3 fotografií, můžete volit do neděle 28. 12.
Zde jsou:

1.

2.

3.

Všem přeju veselé Vánoce! :)





















Mimochodem... Zajímalo by mně, jestli vás nějaká Michaelova písnička dojímá? Za mně je Will you be there, Earth song a Cry. U těch se (když mám tu správnou náladu, kdy jen ležim a poslouchám tu hudbu) zaručeně rozbrečím... A co vy? :)

Fotografie týdne 0.09

22. prosince 2014 v 12:33 | Náměsíčná |  Fotografie
Pro tento týden jste zvolili fotku č. 1. Volily pro ní Nefra a Nikol. :) Děkuji.


Sarah Geronimo - Remeber the time

19. prosince 2014 v 21:53 | Náměsíčná |  Michael Jackson
Na YT jsem našla už sice 5 let starý video, ale je na něm dívka, jménem Sarah Geronimo. Je to filipínská zpěvačka a herečka, u nás není nijak populární, řekla bych. Ale strašně se mi líbí, jak zatančila a zazpívala píseň Remember the time v roce 2009 jako tribut Michaelovi. Není to ale její jejidné vystoupení, kde zpívá Michaelovu píseň, na youtubu jich je mnohem víc. Každopádně se mi strašně líbí její hlas, se kterým si opravdu vyhrála... :) Posuďte sami.





















Jinak vám tedy taky stručně shrnu, jak na tom teď jsem.
Na dalším dílu povídky pracuji o sto šest, psala jsem ho skoro celý jsem ho psala ve škole o hodinách :) Už jen doladím maličkosti a šoupnu ho sem... Sem dobrá co? :D
Jinak dneska sem si na tréninku zlomila malíček. Fakt mě štve, jak taková malá blbost na noze může tolik bolet. Takže teď kulhám jak debil. Ani sem nebyla na rentgenu, protože doktoři vám s malíčkem stejně nic neudělaj. Ale jsem ráda, že se mi to stalo takhle na svátky, když nikam nemusim chodit. Neumim si představit, že bych se takhle belhala do školy a taky by mě štvalo, že nemůžu na tréninky, který ale teď přes svátky nejsou. Takže doufám, že za dva týdny už budu v pohodě. Za to teď mám pocit, že mi ten malíček každou chvíli upadne, jak je fialový.
Jinak na Vánoce už mám všechno připravený, a vám přeju, aby ste to také všechno zvládli. Užijte si svátky, ne jako já (se svým malíčkem) a ať se vám nic nestane. :)
Hezký večer.

MUŽ V ZRCADLE - 10. Je to duše, na čem záleží

16. prosince 2014 v 20:49 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Jak jsem slibovala, mám tu 10. díl Muže v zrcadle. Snad se bude líbit. Hlavně doufám, že jste za tu dlooouhou dobu nezapomněli, o čem to vlastně bylo...
Příjemnou zábavu :)
_____________________________________________________________________________________________________________
Vzbudila jsem se poměrně pozdě. Otevřela jsem oči a vnímala ticho kolem sebe. Dům byl tichý, a moje ložnice tak nějak prázdná. Věděla jsem, že mi v ní něco, nebo spíš někdo chybí… Jenomže minulou noc sme trávili každý ve své posteli. Přišlo mi, že se Michael styděl. Hned po večeři mi popřál dobrou noc a odešel do své ložnice. No a já zas do té své. Nebylo zde nic, co by mne těšilo, cítila jsem prázdnotu, když jsem vedle sebe neměla Michaela, který se nyní zdál být mou jedinou životní jistotou.
Oblékla jsem se a sešla dolu do kuchyně. Michael tam nebyl, za to na stole ležely tři plátky novin. Jen letmo jsem se na ně podívala, když jsem procházela kolem, ale vzápětí jsem se zarazila, když jsem zahlédla, že na titulních stranách je moje fotka. Rychle jsem se vrátila, a podívala se pozorněji. Byl tam Michael, jdoucí vedle mě a pak já, zachumlaná v šále, rozcuchaná a s výrazem, který opravdu stál za to. A nejhorší byl titulek - Jacko randí v nemocnici: víme s kým! Na dalším plátku byla fotka, na které jsem sice nevypadala jako idiot, za to Michaela fotoaparát zachytil přesně ve chvíli, kdy se s napřaženou rukou chystal zakrýt novináři objektiv, a titulek byl opravdu směšný - Wacko Jacko surově napadl novináře! A na třetích novinách byla moje a Michaelova fotka, jak vycházíme ze dveří nemocnice, a před námi šel Bill. A titulku jsem se zhrozila… Jackson nutí novou přítelkyni k potratu! Bylo mi zle, z toho, co jsem viděla, z toho, jaké lži si vymysleli. Chtěla jsem křičet, chtěla jsem vidět ty, kteří to napsali, abych jim mohla plivnout do tváře. Vyběhla jsem ven na zahradu, s novinama v rukou. A tam jsem našla Michaela… Seděl na verandě a zamyšleně se díval do zahrady, bylo mi jasné, že to už také četl.
"Michaele…" zavolala jsem, když jsem ho viděla. Trhl hlavou, a když mě uviděl, tak mi zamával a usmál se. Pak si ale všiml, co držím v ruce a zvážněl. Rozeběhla jsem se k němu a vrhla se mu do náruče.
"Proč? Kdo mohl něco takového napsat?!"
"Oh Katie, nechtěl jsem, abys to viděla… Tohle je daň za mou slávu, zažívám to téměř každý den. Nechci, abys byla kvůli mně nešťastná, je mi to tak moc líto.", tichým hlasem mi šeptal slova útěchy.
"To si necháš líbit takové bezpráví? Takové lži?!"
"Ale co můžu dělat? Nic! Vůbec nic! Pokud bych se začal bránit, akorát by se to zhoršilo…"
"Musí existovat nějaké řešení…"
"Katie, kdyby nějaké bylo, už by takové články dávno nevycházely. Ani nevíš, jak se kvůli tomu trápím. A teď ublížili i tobě. Říkal jsem to… Ublížím ti. Je to kvůli mně. To, že jsi se mnou, pro tebe bude jako za trest. Tohle jsem nikdy, nikdy nechtěl. Budeš tady nešťastná."
"Michaele, miluji tě. A to žádný bulvární článek nezmění, ani kdyby se opravdu snažili. Nešťastná bych byla, kdybych neměla tebe. Spolu to zvládneme!", řekla jsem a políbila ho něžně na rty. Objal mne a přitiskl k sobě. Líbal mne na rty, tváře, krk… Rukama jsem ho hladila po zádech a šíji. Bylo to intenzivní, ale zároveň něžné a já se cítila zas dobře. Víc než dobře! Byla jsem zamilovaná. Zamilovaná do muže, který miloval mne. Najednou vzpomněla jsem si na Roba. Ale pro něj, jestli mne vůbec někdy miloval, stejně jsem nic neznamenala. Nic, po tom všem, čím sme si spolu prošli. Začínali jsme s ničím, když jsem ho poznala, byl nikdo a měl jen mně a já jen jej. Kdy se to pokazilo? Ne, nad tím jsem teď nechtěla přemýšlet, ne v Michaelově náruči. Ale stejně jsem ho stále viděla před sebou. Ten jeho arogantní pohled, když mi tamto říkal. Ale také jsem myslela na jeho tělo, vzpomněla jsem si na to, jaké to bylo, když jsme se spolu milovali. Na to, jak dokázal být něžný, na to, jak byl vášnivý, když jsem se mu oddala, a na jeho slova a vzdychání, když se oddával on mně. Ne, teď jsem s Michaelem! Přece nemůžu myslet na Roba, ne teď… Snažila jsem se ty vzpomínky rozehnat, ale bylo to silnější než já. Michael mi rukama sjel dolů na boky a vklouzl mi pod tričko. Hladil mne po nahých bocích, břiše a zádech. Pak náhle přestal.
"Pojď, něco ti ukážu.", řekl a vzal mne za ruku.
Nechápavě jsem na něj pohlédla, ale nic jsem nenamítala a nechala se vést. Šli jsme zpět do domu, nahoru po schodech k ložnicím. Vedl mne chodbou až ke dveřím svého pokoje a pak otevřel dveře. Ocitli jsme se v místnosti ještě o něco krásnější než moje ložnice. Byl bíle vymalovaný, s obrovskou velkou postelí s nebesy, velikým bílým krbem a mnoha obrazy a soškami. Ostatní nábytek jako byla skříň, křesla, stolek byly rozestaveny nenucené po místnosti. Vypadalo to nádherně.
"Páni!", řekla jsem. Stála jsem tam a rozhlížel se kolem.
Pak jsem se otočila na Michaela. Stál tam a díval se na mne, v očích měl takový ten svůj nevinný výraz a na tváři pobavený, ale zároveň vyzývavý úsměv. Propaloval mne pohledem a pak mne jemně pohladil po tváři a políbil. A pak znovu a znovu…
"Jsi tak nádherná.", zašeptal. Držel mi bradu svou rukou a druhou mne hladil po vlasech. Ucítila jsem náhlé vzrušení. Začala jsem mu rozepínat knoflíčky od košile. Bylo to celé neuvěřitelně spontánní. Michael na chvíli přestal a podíval se na mne, jakoby se ujišťoval, že to opravdu chci. Já jsem však nepřestávala a s plamínky v očích jsem se na něj dívala, zatím co jsem ho vysvlékala z košile. Odhalila jsem jeho hrudník, pokrytý tmavými mapkami a flíčky. Přejela jsem mu po něm dlaní a políbila ho na něj.
"Nevadí ti to?", zeptal se mne Michael, ačkoliv ta otázky byla naprosto hloupá. Pohlédla jsem mu do očí, ve kterých se už opět zračily obavy.
"Co by mi mělo vadit, Michaele?", zeptala jsem se ho stejně hloupě, jako on mě.
"Katie…"
"Ne, nic neříkej.", přerušila jsem ho a znovu ho políbila na hrudník.
Michael vzal mé tričko a přetáhl mi ho přes hlavu. Potom mne chytl za boky, líbal mne a zároveň do mne tlačil, takže mne nutil couvat. Šla jsem dozadu, až jsem narazila na postel. Sedla jsem si na ní a přitáhla Michaela na sebe. Ležel na mně, jednou rukou se opíral o matraci vedle mne a druhou mne hladil po krku. Začala jsem mu rozepínat poklopec, zatímco jsem ho líbala. Potom si klekl, aby si mohl sundat kalhoty. Také jsem si klekla, abych si rozepnula pásek, ale Michael mi přispěchal na pomoc a doslova ze mě kalhoty strhl. Přitiskl mne k sobě, cítila jsem jeho rozpálenou kůži a s rukou v jeho vlasech jsem ho nechala, aby mi obratně rozepnul podprsenku a stáhl kalhotky. Nedíval se na mou nahotu a mě nechal, abych mu sundala trenky, které by stejně jen stěží mohly zakrýt jeho vzrušení. Cítila jsem jeho touhu, ale také nejistotu, když se mne tentokrát dotknul a přejel dlaní po mé křivce. Jakmile jsem postřehla, že se ostýchá, chytila jsem ho za ruku a podívala se mu do očí.
"Michaele, miluju tě.", usmála jsem se na něj.
Michal mi ten úsměv opětoval. Nečekala jsem, než mi odpoví a vášnivě jsem ho objala a svalila se s ním do peřin. Ležel pod mnou, a díval se na mě, v očích mu jiskřilo. Čekal, co udělám. Pomalu jsem si na něj sedla, to spojení bylo naprosto dokonalé, jako bychom se pro sebe narodili. Pomalu jsem se na něm pohybovala dopředu a dozadu. Zavřel oči. Trochu jsem zrychlila, a dlaněmi jsem mu přejížděla přes hrudník. Michael mne chytil za boky a náhle mne otočil. Najednou jsem byla dole já, oddávající se Michaelovu tempu. Líbal mne na krk a já jsem jen potichu sténala blahem. V jednu chvíli se ve mně zhoupl trochu jiným směrem, což ve mě vyvolalo vlnu extáze, která už nepřestala. Michael pochopil, že mi to dělá dobře a tak se přizpůsobil. Prohnula jsem se v zádech, doufajíc, že tím to bude ještě intenzivnější. Pohybovala jsem boky v Michaelově tempu a nehty mu zarývala do zad. Nikdy jsem se necítila tak dobře. Chvíli největšího blaha jsme sdíleli v tom nejpevnějším objetí.
Cítila jsem se osvícená, o něco obohacená. O nějakou část z Michaela z hloubi jeho duše. Neexistovalo nic, co by mě o lásku k němu mohlo připravit. Cítila jsem se silná, tolik silná…
Michael ležel na posteli na zádech se zavřenýma očima a rychle oddychoval. Lehla jsem si vedle něj na břicho a jednou rukou jsem mu objala hrudník. Vdechovala jsem jeho vůni, cítila jeho jsem jeho energii, milovala jsem to, jak se na mne díval.
"Nikdy mě neopouštěj.", zašeptala jsem.
"Nikdy tě neopustím…", zasmál se a políbil mne na čelo.
"Víš ty co?"
"Co?", zeptal se.
"Nikdy jsem k nikomu necítila to, co k tobě…"
"Já to mám stejně.", odpověděl.
"Nechápu to. Šílí po tobě miliony holek po celém světě, všechny tě chtějí, vraždily by pro to… A ty sis vybral zrovna mně."
"Katie, protože ty miliony holek… Víš, ani jedna není jako ty. Ty jsi výjimečná, jsi úžasná! A vůbec, proč si s tím lámeš hlavu?"
"Protože nechci dopadnout jako s Robem, Michaele… Po druhé bych to už nepřežila.", odpověděla jsem mu a srdce se mi při pomyšlení na to, že by mne Michael opustil, sevřelo strachem.
"To, co ti udělal Rob, bych ti já nikdy neudělal. Jsi celý můj svět a tak to navždy zůstane."
"Tak strašně moc se mi líbí tomu věřit.", řekla jsem potichu a oči mi klesly únavou.
MJJ Erotic Photoshop (Must be 18+)

Volba fotografie týdne 0.09

16. prosince 2014 v 18:31 | Náměsíčná |  Fotografie
Zde máte na výběr ze 3 fotek, pro které můžete hlasovat opět do neděle, tentokrát 21.12., ale jak mě znáte, určitě zas přijdu s křížkem po funuse... :)

1.

2.

3.

Přeji příjemný večer :)

Fotografie týdne 0.08

16. prosince 2014 v 18:26 | Náměsíčná |  Fotografie
Týden je za mnou a já bych se měla stydět... Za celou tu dobu ani jediný článek a tyhle fotky také vyhodnocuji teprve dnes. No, dámy a pánové je to se mnou zlé. Nevím co se děje, ale začínám si uvědomovat, že jsem opravdu hodně vytížená. A tak to snad doženu teď. Doufám, že vás i potěší zpráva, že nový díl Muže v zrcadle je hotový a věřím, že ho ještě dneska vydám na blogu. :)
A teď už k fotce týdne, kdy vyhrála fotka č.1 se dvěma hlasy (+ můj malinký :) ) a hlasovaly pro ni: Nefra a Nikol.
Všem, co hlasovali moc děkuji!


Musím říct, že tahle fotka je mou oblíbenou již opravdu hooooodně dlouho. :)

Volba fotografie týdne 0.08

9. prosince 2014 v 22:38 | Náměsíčná |  Fotografie
Zas opožděná, tentokrát o dva dny... omouvám se, mam toho teď opravdu hodně. Hlavně ve škole musim dohánět všechno co jsem zameškala... A jinak slibuji, že brzy sem dám i nový díl MMuže v zrcadle, jen co si najdu trochu víc času. :)
A tady máte na vyýběr ze 3 fotkek, pro které můžete hlasovat do neděle 14. 12. 2014

1.

2.

3.

Tak neváhejte a hlasujte pro svého favorita a já přeji hezký večer a brzy nashledanou... :)

Fotografie týdne 0.07

8. prosince 2014 v 21:37 | Náměsíčná |  Fotografie
Už je pondělí a já jsem se tak trochu opozdila s fotkou týdne... Takže, abych to rychle napravila, tady je. :)

Se třemi hlasy zvítězila fotka č. 2 a hlasovali pro ní: Nefra, Ja, Nikol a ta fotka má i můj hlasík... protože... <3


...Je nádherná!!!