MUŽ V ZRCADLE - 8. V pohádce

10. listopadu 2014 v 18:26 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka





Doufám, že se vám bude nový díl líbit. :)
Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Catie, Michael Jackson
__________________________________________________________________________________
Byl večer a já se chystala jít spát. Byla jsem v noční košilce a ležela jsem ve své nové posteli. Byla tak nádherně pohodlná, že se mi zdálo, jako bych ležela na mráčku. Světlo v mém pokoji ještě svítilo, jelikož jsem si četla. Bylo asi půl desáté večer, když v tom někdo zaklepal na dveře pokoje. Trhla jsem hlavou směrem ke dveřím.
"Dále.", řekla jsem a prohrábla si rukou vlasy. Byl to Michael. Stál ve dveřích a bylo vidět, že je trochu v rozpacích. Nakonec vstoupil a zavřel za sebou.
"Doufám, že neruším.", řekl zdvořile.
"Vůbec ne.", usmála jsem se na něj. Cítila jsem se trochu nejistě a nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem jen v noční košilce s Michaelem Jacksonem v mém pokoji. Ta myšlenka byla celkem vtipná, a nejlepší na tom bylo, že já si v podstatě ani moc neuvědomovala, jak se to všechno za tak krátkou dobu mohlo stát, jak jsem se tady vůbec ocitla.
"Jen jsem se přišel zeptat, jestli je všechno v pořádku.", řekl, přistoupil blíže k mé posteli a sedl si na ní.
"Ano, všechno je v pořádku. Nemusíš si dělat starosti." Byla jsem překvapená, že přišel jen kvůli tomu, aby se mne na tohle zeptal. Bylo to od něj krásné gesto.
"To jsem rád.", usmál se. "Jen chci, abys věděla, že tu jsem pro tebe, kdyby se cokoliv stalo, kdyby ses cítila smutná…"
"Děkuju… Strašně moc ti děkuju za všechno, co pro mne děláš. Ani nevíš, jak moc to pro mne znamená. Co ty pro mne znamenáš…", řekla jsem mu a mne samotnou překvapila má upřímnost. Michael sklopil oči a usmál se. Přisunula jsem se k němu blíž a pohladila ho po ruce, kterou se opíral o postel. Když jsem se ho dotkla, vzhlédl. Najednou byly naše tváře tak blízko u sebe. Díval se na mne svýma hlubokýma třpytivýma očima a mne se zatajoval dech.
"Katie, ty jsi moje naděje. Někoho jako jsi ty, sem hledal celý svůj život.", zašeptal a vzápětí mne objal. Držel mne pevně a já mu hlavou spočinula na rameni a hladila jeho kudrnaté vlasy. Všechno se to děje příliš rychle. Honilo se mi hlavou. Cítila jsem Michaelovy ruce, jak mne hladí něžně po zádech. Dnes už podruhé jsem cítila, jak mnou proudí jeho energie, cítila jsem jakési spojení s ním. Bylo to tak nádherné, krásnější, než cokoliv, co jsem zažila před tím.
A pak mne najednou pustil a rychle vstal. Nevěděla jsem, co se stalo, ale nic jsem neřekla.
"Dobrou noc.", řekl a spěšně odešel z pokoje a zavřel za sebou dveře, aniž by se na mne podíval.
Byla jsem zmatená. Stalo se něco? Nebo jen sám nevěděl, co dělá?
Lehla jsem si na postel. Kolem sebe jsem stále ještě cítila jeho parfém, stále jsem cítila jeho dotyk na mých zádech, vůni jeho vlasů. Byla jsem plná pocitů, které jsem neuměla vyjádřit, a které mne ukolébaly do kouzelného snu...
Dalšího dne ráno, jen co jsem se probudila a upravila se, sešla jsem dolů do jídelny na snídani. Michael seděl u stolu a pil pomerančový džus.
"Dobré ráno.", řekl mi, jen co jsem vešla do místnosti. Také jsem mu popřála hezké ráno a přisedla si k němu.
"Dej si k snídani cokoliv budeš chtít.", řekl mi a ukázal mi na ledničku.
"Dnes mi stačí jen džus.", odpověděla jsem mu a nalila si do skleničky. Čekala jsem, jestli mi něco řekne k včerejšku. Proč tak rychle a z nenadání odešel?
"Chystám se navštívit dětskou nemocnici a přinést dětem nějaké dárky. Nechtěla bys jít se mnou?", zeptal se mne.
"Vlastně moc ráda Michaele.", odpověděla jsem mu, protože se mi ten nápad opravdu líbil a chtěla jsem Michaela doprovodit a možná i trochu lépe poznat.
"Jen jsem myslela, že dnes už začnu pracovat. Přeci jen jsem tu kvůli právě kvůli tomu.", dodala jsem.
"Vlastně si ani moc nejsem jistý, co bys tady dneska dělala. Ale pokud chceš pracovat, můžeš odpoledne vyluxovat nebo tak něco.", řekl mi, jako by vůbec nezáleželo na tom, že nebudu dělat práci, za kterou mne platí.
"Fajn. Ty seš tady šéf.", usmála jsem se na něj.
"Vyrazíme v devět hodin.", řekl, zvedl se od stolu a odešel z jídelny.
Tiše jsem seděla u stolu a pila džus. Stále mne hlodalo, proč včera tak rychle odešel. Nakonec jsem se ho rozhodla, že se ho na to zeptám cestou.
Dosnídala jsem a šla se do svého pokoje připravit. Za pět minut devět jsem již scházela dolů ze schodů, abych na Michaela počkala v hale. Všimla jsem si, že jsou na stěnách fotky Michaela a jeho rodiny. Prohlížela jsem si je. Michael na nich vypadal opravdu šťastně. Fotky z dětství s jeho bratry a sestrami. Fotografie s matkou a otcem a mnoha lidmi, většinu z nich jsem neznala, ale objevila jsem i fotografie s princeznou Dianou, Jamesem Brownem, Dianou Ross, Steivem Wonderem, Tatum O'Neil nebo prezidentem Billem Clintonem. Došlo mi, že Michael byl opravdu někým, kdo toho za svůj život opravdu hodně dokázal. Cítila jsem, že to byl člověk, který může být hrdý na to, co dokázal. Ale přesto nebyl šťastný. Včera večer mi to přeci řekl. A bylo v tom toho tolik, víc než jen slova. Přímo jsem cítila jeho smutek, samotu. Tak moc jsem mu chtěla pomoci, jako on pomáhal mně.
"Připravená?", ozval se najednou za mnou jeho hlas. Otočila jsem se. Stál u schodiště a opíral se bokem o zábradlí. Měl na sobě jen červenou košili, černé kalhoty, klobouk a v ruce černý kabát. Kudrnaté vlasy se mu rýsovaly kolem obličeje, ve kterém mu zářily jeho krásné oči. Bezděky jsem na něj zírala. Čišela z něj energie, přímo jsem mohla vidět jeho auru. Ten úsměv a pohled, tolik hluboký a hypnotizující, jakoby nutil, aby se na něj člověk díval. Ta energie mne obstoupila, naprosto pohltila, cítila jsem se být jeho součástí.
"Ano.", usmála jsem se na něj a vykročila směrem ke dveřím. Michael mne následoval. Tentokrát jsme šli hlavním vchodem, rovnou na přední zahradu a k černé limuzíně s tmavými okny, která byla zaparkovaná na dvoře. Michael mi otevřel dveře a já nastoupila. Sunula jsem se po kožené sedačce a sedla si doprostřed, aby Michael, který nastupoval za mnou stejnými dveřmi, si měl kam sednout. Připoutala jsem a limuzína se rozjela.
Jeli jsme už pět minut a já ani Michael jsme za celou tu dobu nepromluvili ani slovo. Stále jsem se ho chtěla zeptat, co se včera večer stalo. Nakonec jsem se odhodlala.
"Michaele?", řekla jsem. Otočil se na mne a čekal, co mu řeknu.
"Včera večer… Co se stalo?", zeptala jsem se ho opatrně. Michael mi pohlédl do očí a opět jsem v nich viděla tu dálku, hloubku, které v sobě skrývaly.
"Já sám nevím, Katie. Jen jsem ti chtěl tamto říct a pak jsem najednou dostal strach.", odpověděl a sklopil hlavu. Vlasy mu sklouzly do tváře a já zas cítila nejistotu.
"Strach z čeho?", ptala jsem se dál. Opravdu jsem chtěla vědět, co se stalo, a chtěla jsem mu nějak pomoci, kdyby to bylo třeba.
"Že ti ublížím…", řekl. Opět na mně pohlédl a já nevěděla co si myslet.
"Čím bys mi mohl ublížit, Michaele? Děláš toho pro mne tolik, aniž bys měl důvod."
"Protože od prvního dne, co jsem tě potkal, tě miluji." Řekl najednou a mně jeho slova doslova vyrazila dech. Dívala jsem se mu do tváře a bezděky mi po tvářích kanuly slzy. Nevěděla jsem proč, všechny souvislosti mi unikaly. Najednou jsme tu byli jen my dva a ohlušující ticho, které nás obklopovalo.
"Michaele…", vydechla jsem a rukama jsem mu spočinula na jeho šíji. Pod dlaněmi jsem měla jeho vlasy, které jsem hladila. Michael se mi nedíval do očí, ale na mé rty. Věděla jsem, že mne chce políbit. Bála jsem se, ale nevěděla čeho. Byla jsem vzrušená, ale ten strach mne svíral až v hrdle. A přesto jsem se k jeho tváři přiklonila jako první. Nyní nás dělila jen malá skulinka mezi našimi nosy. Cítila jsem jeho horký dech, který se začal přibližovat k mým rtům. Zavřela jsem oči. Michael mne lehce políbil. Byl to něžný polibek, který se po chvíli změnil ve vášnivý. Držel mne pevně za boky a stále více a více vášnivě mne líbal svými horkými rty. Cítila jsem vzrušení, jako nikdy před tím. Byla jsem jím naprosto sevřená - vzrušením i Michaelem. Tiskla jsem ho k sobě, a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil.
Když v tom limuzína náhle zastavila. Byli jsme na místě. Michael mne pustil a odtáhl se. Díval se na mne a usmíval se, a přesto se v jeho očích zračily obavy.
___________________________________________________________________________________
Názor, radu, kritiku a něco, co by jste v příběhu uvítali mi napište prosím do komentářů. Však už to znáte... :)
Hezký večer :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ja Ja | 10. listopadu 2014 v 20:07 | Reagovat

Nádherná kapitola. Vieš dobre opisovať ich nálady, si fakt skvelá. Ja kritizujem málokedy, to už články musia byť fakt strašné. Ako tak však pozerám, u teba moja kritika nehrozí.

2 Náměsíčná Náměsíčná | 10. listopadu 2014 v 22:23 | Reagovat

[1]: dekuji mockrat. Jsem moc rada, ze se ti kapitola libi. Je pravda, ze na popisovani nalad, vlastnosti a pocitu si nechavam zalezet asi ze vseho nejvic :D jsem rada ze to nekdo ocenuje. :)

3 Nikola Nikola | 11. listopadu 2014 v 15:03 | Reagovat

Já bych to nechala na tobě - nebudu ti do toho kecat, možná si děj sám řekne, jak chce pokračovat, nebo něco napadne tebe a bude do fajn.
Každopádně jsem ráda, že už se to začíná slibně rozjíždět.

4 Náměsíčná Náměsíčná | Web | 11. listopadu 2014 v 17:07 | Reagovat

[3]: Díky za důvěru :D Samozřejmě ale svůj nápad napiš. Neříkám že ho na 100% použiju, ale alespoň to pro mne bude nějaká inspirace a budu vědět co se třeba čtenářům líbí :)

5 Nikola Nikola | 11. listopadu 2014 v 18:03 | Reagovat

Zatím bych to nechala takhle pěkně nevinně, časem bych to něčím okořenila - něčím napínavým, z čeho by potom mohlo být rozuzlení, které by vyvrcholilo v něco nečekaného - to raději asi ne, i když vlastně jo, ale ne jako v případě knihy Dřív než půjdu spát - tam jsem teda mrkala, ale na druhou stranu... jsem to nečekala, takže dobré! Tady bych to udělala stejně a pak už je na tobě, zda závěr, bude závěrem, nebo jestli časem na to, co píšeš teď navážeš.

6 hanylen hanylen | 11. listopadu 2014 v 20:29 | Reagovat

Opravdu moc krásně a citlivě napsané. I přes rozldíly, které mezi nimi jsou se Michael zamiloval, ale správně nechce ten vztah uspěchat, protože neví, jak se může vyvinout. Jsem hzvědavá na pokračování. Máš jedničku!!

7 hanylen hanylen | 11. listopadu 2014 v 20:32 | Reagovat

P.S.Doufám, že ten "rychlopis" přeluštíš i s překlepy - to je u mě normálka...

8 Nefra Nefra | 12. listopadu 2014 v 18:30 | Reagovat

Krásně napsané.Budu se jen opakovat,píšeš tak,že děj hezky plyne,a pak mě překvapí konec kapitoly.

9 Náměsíčná Náměsíčná | Web | 12. listopadu 2014 v 22:03 | Reagovat

[5]: Niki, moc děkuju za tvé inspirující nápady. Určitě se podle toho snažím řídit - překvapení se určitě dočkáš... Snad :) A s tím závěrem ještě uvidím.. :)
[6]:[7]: Hanylen,moc děkuju za pochvalu, nevím jestli si takovou chválu zasloužím.. :D A všechno jsem přečetla :) Nefra, děkuji mockrát. Jsem opravdu strašně ráda, že se moje tvorba líbí... To je ta nejlepší motivace psát dál. Ale teď, pokud jsem nastavila takovou laťku, doufám, že nezklamu... :)
[8]: N

10 Náměsíčná Náměsíčná | Web | 12. listopadu 2014 v 22:04 | Reagovat

[8]: Nefra, děkuji mockrát. Jsem opravdu strašně ráda, že se moje tvorba líbí... To je ta nejlepší motivace psát dál. Ale teď, pokud jsem nastavila takovou laťku, doufám, že nezklamu... :)

11 Nikola Nikola | 15. listopadu 2014 v 18:33 | Reagovat

[9]: Jasně, já se nechám překvapit. Do závěru je ještě daleko. :-)

12 *_* *_* | 16. listopadu 2014 v 19:28 | Reagovat

OMG !!! This story is really amazing. I love it. I hope that this story will got a happy end, but when not it will be cool and good. I LOVE IT !!!

13 Náměsíčná Náměsíčná | Web | 17. listopadu 2014 v 12:45 | Reagovat

[12]: Thank you so much.. :) I'm so glad, that you like it. :) But, can I ask why are you writing at English? :D
And even I don't know how it's going to end... :D

14 *_* *_* | 18. listopadu 2014 v 20:23 | Reagovat

Well, I'm from England. And I lovce MJ so I translate this website... Your site is really amazing... :)

15 Náměsíčná Náměsíčná | Web | 18. listopadu 2014 v 23:06 | Reagovat

[14]: WOW :D I really didn't expect this :'D It's so cool, I hope that the translate is quality :)
So thank you so mutch, and I hope that I'll see you soon here again... :)
(And I'm sorry for my English but I don't use translator now. I like, that I can write at English... It's the best way to learn it, finally...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama