MUŽ V ZRCADLE - 5. Prozření

29. října 2014 v 10:58 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Ahoj, tak je tady 5. díl povídky, která se minule setkala s úspěchem, který mne motivoval psát dál.
V tomto díle se Michael bohužel vůbec nevyskytuje, ale zato se stane jedna důležite zato nemilá věc, která (ať se vám to líbí nebo ne) byla nutná pro další vývoj příběhu :)
Také jsem vytvořila takovou úvodní fotomontáž, která bude na začátku každého dílu Muž v zrcadle. Doufám, že se líbí :)
Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Catie, Michael Jackson
_________________________________________________________________________________
Seděla jsem v taxíku a dívala se z okýnka. Vnímala jsem lidi na ulicích, domy, zatáčky. Všechno bylo tak pomíjivé, až se mi zdálo, že jediné na čem teď opravdu záleží, jsem já. Jako by se všechno mělo najednou točit jen a jen kolem mne, protože jen můj příběh byl zajímavý, něčím důležitý i pro všechny ostatní.
Vjížděly jsme do ulice, kde jsem bydlela. Taxi zastavilo před mým domem, a jelikož taxikáři zaplatil Bill už předem a i s poměrně značným dýškem, nemusela jsem se s placení obtěžovat.
Vešla jsem do domu a Rob byl doma.
"Ahoj lásko.", zvolal na mně z obývacího pokoje.
Šla jsem za jeho hlasem a nakoukla do pokoje. "Ahojky…", řekla jsem a mrkla jsem na něj.
"Tak co? Musíš mi všechno vyprávět. Máš to místo?", ptal se a já se zasmála, jelikož u toho vypadal opravdu legračně. Rozcuchané vlasy a jeho vykulené oči, kterými mne pozoroval. To, jak byl neupravený a rozpustilý, to byl nejspíše důvod, pro který jsem ho milovala. A když říkám milovala, znamená to, že bych pro něj i zemřela. On byl mým druhým já a bez něj bych byla někým jiným. V tuhle chvíli jsem si vůbec nedokázala představit život bez Roba.
"Mám!", řekla jsem a objala Roba. Měla jsem opravdu dobrou náladu. "Bylo to… divné. Ale zároveň úžasné. Nedokážeš si ani představit, jak je ten dům krásný. Jak je moje apartmá krásné a jak je Michael Jackson zajímavý."
"To je úžasný, lásko.", řekl Rob a já v jeho očích spatřila záblesk závisti. "Musíš mne s Michaelem Jacksonem co nejdřív seznámit." Usmál se, ale já vycítila, že není ve své kůži. Nechtěla jsem se ho však nijak vyptávat, proto jsem se rozhodla udělat nějaké práce v domácnosti a potom zbytek dne strávit povalováním s Robem.
Jako první jsem se rozhodla sundat suché oblečení ze sušáku. Nejprve jsem sundala ponožky, které jsem spárovala a potom jsem je nesla k Robově skříni do ložnice, abych je tam uklidila. Avšak jako první, co jsem v ložnici spatřila, byla neustlaná postel. Což by bylo celkem normální, kdybych jí před odchodem nesrovnávala. Zatím jsem si toho nijak nevšímala, otevřela jsem skříň a vytáhla poličku s ponožkami. Když jsem je dávala dovnitř, zahlédla jsem mezi nimi záblesk jasně fialové barvy, přestože Rob žádné ponožky takové barvy neměl. Nevím proč mne to tak zaujalo, ale bezděčně jsem ponožky prohrábla, abych věděla, co to je. K mému údivu jsem vytáhla fialové krajkované dívčí kalhotky, podle všeho nošené a které rozhodně nebyly moje. Zamrkala jsem a zírala na ten kus prádla, který mi visel na ukazováčku a který se mi každou uplynulou vteřinou víc a víc hnusil. Nechtělo se mi věřit, že Rob by mi byl schopný něco takového udělat. Ale za tu chvíli, co jsem tam tak stála, mi vše začalo zapadat do sebe. Pozdní příchody, neohlášená focení, na která musel z ničeho nic odjet. Nikdy jsem se ho na nic nevyptávala, nikdy jsem mu v ničem nebránila, protože jsem mu věřila celým svým srdcem. Nikdy, opravdu nikdy mne tohle nenapadlo. Nyní jsem věděla, jak moc hloupá a naivní jsem byla.
Do očí se mi vhrnuly slzy, ten kus prádla jsem upustila a sama se sesunula na zem. Plakala jsem tiše, snažila smazat tu bolest, kterou mi způsobil. On byl celý můj život. Byl člověkem, kterému jsem byla ochotná obětovat vše. Byl. Ta bolest byla příšerná.
Asi půl hodiny jsem tam seděla a střídavě plakala a sušila slzy. A pak jsem najednou věděla, co udělám. Vzala jsem kalhotky a běžela do koupelny. Osušila jsem si slzy, otřela rozmazanou řasenku a upravila se. Naprosto vyrovnaná a rozhodnutá, co se v příštích chvílích stane, jsem se vydala za Robem do obýváku. Na tváři jsem měla nasazený falešný úsměv, kalhotky jsem svírala v pěsti za zády.
"Robe?", řekla jsem a vyrušila ho ze sledování nějakého seriálu v televizi. Hlas mi přeskočil, ale já si odkašlala, a po té, co Rob vzhlédl od televize a usmál se na mne, jsem pokračovala dál.
"Co jsi dneska dělal, když jsem odešla?", zeptala jsem se mile.
"Vždyť jsem ti ráno říkal, co budu dnes dělat. Odjel jsem za manažerem na oběd chvíli po tom, co jsi odjela ty a když jsem se vrátil, díval jsem se celou dobu na televizi.", řekl. Lhal tak dokonale, že kdybych neznala pravdu, věřila bych mu. Byl tak úžasně přesvědčivý. Na jeho očích jsem nezaznamenala jediný náznak studu nebo rozpaků, jeho ústa mluvila jasně a zřetelně. Díval se na televizi. Při těch slovech mi zacukalo v koutcích a chvíli na to jsem myslela, že se zas rozpláču. Ale naštěstí jsem se dříve stihla přemoci a zůstat v klidu.
"Na televizi, jo?", zeptala jsem se a s těmi to slovy jsem Robovy na klín hodila kalhotky, které jsem celou domu měla v ruce.
Rob se nejprve nevěřícně podíval na to, co mu přistálo na nohou a potom zmatenýma očima na mne. Byl zticha, snad poprvé za celou dobu se ocitl v rozpacích. Věděl, že lhát v tuhle chvíli nemá cenu. Vzal do ruky kalhotky a sevřel je v pěsti. Potom vstal z křesla a otočil se ke mně.
"Víš co? Jsem rád, že jsi na to přišla sama.", řekl najednou a nebylo v něm ani trochu lítosti.
"Cože?", nechápala jsem. Čekala jsem omluvy a těšila se na to, až ho svým odmítnutím srazím na kolena. Tohle mi trochu mé plány zkazilo.
"Slyšíš dobře, Katie. Víš, už je to celkem dlouho - nevím teď přesně, asi půl roku. Chtěl jsem se s tebou rozejít už dávno. Plánoval jsem to, ale neměl jsem sílu ti to říct. Ze začátku jsem tě asi miloval, jenže potom se věci začaly vyvíjet jiným směrem a já potkal na focení spoustu holek, který mě chtěly a já se tomu nebránil. Byl jsem čím dál tím úspěšnější a čím dál tím víc chtěnější. Přišlo to moc rychle a já to nezvládl. Ty jsi už byla jen loutka, která na mne čekala doma, která mi uklidila, uvařila, a když jsem chtěl, mohl jsem tě mít - kdykoliv. Byla jsi hloupá, že jsi to nepoznala. Ale nechci ti ublížit, protože ty jsi strašně hodná holka Katie a zasloužíš si někoho lepšího, než jsem já…", při těch slovech jsem zůstala stát s pootevřenými ústy a do očí se mi opět draly slzy. Ne, tohle není pravda. Tohle není můj Rob, ten, kterého jsem ráno opouštěla, ten, který mne miloval celým srdce. Pomyslela jsem si a snažila se probudit z toho hrozného snu. Půl roku… Miloval… Spousta holek… Už dávno… Jen loutka… Mohl jsem tě mít kdykoliv… Ta slova se do mne zabodávala jako nůž.
Přes slzy, které se mi kutálely tiše po tvářích a stále nové a nové se mi draly do očí, jsem nic neviděla.
"Nenávidím tě!", vykřikla jsem a vyběhla z pokoje, zanechávajíc tam Roba stát samotného.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | 29. října 2014 v 11:16 | Reagovat

Úvodní obrázek je moc krásný.
Ale ta kapitola... je to smutné, ale bylo mi to jasné. Proč se vždycky časem ze vztahu - možná jen v některých případech - stane přesně tohle? Má navařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno - manželka či přítelkyně, čeká doma... a chlap mezitím... to je hnus!
Být na jejím místě, tak bych se už nevracela. Možná, že bude časem hledat štěstí někde jinde - u Michaela? Kdoví.

2 Moonwalker Moonwalker | Web | 29. října 2014 v 11:39 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Mimochodem, také jsem se dívala na tvoje povídky. Ale máš jich tam strašně moc :D Nevím jakou dřív, tak mi když tak prosím nějakou doporuč. :D
Jinak zpět k tomuhle dílu. Myslím, že takovéhle povídky o Michaelovi bývají dost čitelné už předem, ale já se pokusím to nějak zamotat, neboj. ;)
A bohužel takové věci se stávají poměrně dost často, kór u lidí, kterým najednou začaly věci vycházet a oni se stávají populárními, zjišťují, že toho mohou mít mnohem víc, než mají a pak to jde ráz na ráz... ://

3 Nikola Nikola | 29. října 2014 v 11:59 | Reagovat

[2]: Jaj - tak to vážně nevím. Ale když to vezmu popořadě - Cesta ke štěstí, byla moje prvotina, při které jsem se na začátku rozjížděla - byl to můj první pokus s Michaelem a nejsem s tím moc spokojená, druhá, Střet s láskou tuším - ta se asi moc neliší od první, je na stejný způsob - řekla bych jednoduše napsaná, ale už se mi psala místy líp, třetí, Šance pro dvě srdce - to byl první moment, kdy jsem byla celkem spokojená a čtenářům se to podle komentářů asi taky líbilo. Čtvrtá, Když přijde láska - má být o tom, že láska člověka změní, ale nevím, jestli se mi to povedlo... Na chvilku odbočíme od Michaela - pátá, Čas na lásku, a to rovnou dvakrát, takže to shrnu - jak to vypadá bez Michaela a poprvé vůbec něco, co pokračuje. Takže to je pět, šest... Sedmá - zatím poslední, možná poslední vůbec - zpět k Michaelovi - mám pocit, že se mi nepovedla, ne vždycky se mi psala dobře... ale polepším se, nebo se o to pokusím, pokud se ke psaní do blogu vrátím.
Tak co, pomohlo, nebo ještě něco k tomu?

Ke kapitole - po tomhle se rozhodně těším na další, je to napínavé... ale bacha - já jsem právě při pokračování Čas na lásku, měla napsáno něco v tom smyslu, že "návrat je pěkný, ale jak mě zná", psala jedna, "bude to ještě dramatické." :-D Tak ať tím nejsi taky pověstná - i když... - pořádná zápletka, to je něco pro mě, akorát nevím, jestli jsem pořádných zápletek schopna.

4 Nefra Nefra | 29. října 2014 v 17:31 | Reagovat

Skvělé pokračování,jen jsem čekala,že ji Rob ještě využije k seznámení s Michaelem.A s čitelností si hlavu nelámej,tak to u těchto příběhů bývá.Stejně záleží na tobě jak zajímavě budeš psát,a to se ti dosud daří.Držím palce.

5 Naměsíčná Naměsíčná | 30. října 2014 v 10:24 | Reagovat

[4]: Moc ti dekuju ze mi takhle fandis. :D
Snad se ten pribeh bude vyvijet nejak zajimave a ze se budes rada vracet. :)

[3]: Zkusim tu Sanci pro dve srdce :)
Jinak zapletku uz mam vicemene vymyslenou, ted uz jen ji zakomponovat do celeho pribehu :D a take moc dekuju za podporu, hned mam naladu psat dal a dal... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama