MUŽ V ZRCADLE - 4. Seznámení 2/2

21. října 2014 v 18:58 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Ahoj všichni čtenáři mého blogu. Povídka, kterou jsem začala psát minulý týden se schledala s nečekaně dobrým ohlasem, který mne pohání k tomu psát dál. Proto jsem si tenhle díl, dovolila napsat o trochu delší. :)
V podstatě jde jen o takovou informační část, která vás blíže seznamuje s charaktery hlavních postav atd.
Nechť se líbí. :)

Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Katie, Michael Jackson
_______________________________________________________________________
Michael Jackson seděl naproti a hleděl na mne svýma oříškovýma očima. Čekala jsem, co mi odpoví. Jen co jsem větu dopověděla, oči se mu rozzářily a na tváři se mu objevil kouzelný úsměv.
"Jistě že stál. Jen jsem se bál, zda vás to neuráží. Přeci jen hospodyně není příliš populárním povoláním.", řekl a z jeho hlasu byla cítit upřímnost a opravdový zájem.
"Na to jsem nikdy nepomyslela. V tuhle chvíli vlastně dělám servírku v jedné restauraci, takže tohle je pro mne jako zázrak.", odpověděla jsem mu upřímně. "Snad jediné, co je takovým malým problémem, je to, že bydlím se svým přítelem a teď bych najednou měla bydlet zde.", dodala jsem.
"Ach, vy máte přítele?", řekl Michael překvapeně, ale potom mu nejspíše došlo, že tahle otázka nebyla adekvátní a proto hned na to - a mnohem hlasitěji - řekl: "Však váš přítel zde bude také vždy vítaný a vy za ním budete moci kdykoliv odjet.", nač jsem mu přikývla. Michael se usmál a promnul si prsty. Bylo vidět, že tentokrát je nervózní on.
Chtěla jsem to nějak napravit, a proto jsem rychle řekla: "Pokud vás mohu poprosit, tak mi tykejte. Jsem Katherin, ale říkejte mi Katie."
"Jistě, tak tedy Katie, ty mi také říkej Michaele, prosím.", řekl a poté se zahleděl ven do zahrady. "Katherin… Tak se jmenuje má matka.", usmál se nakonec. "Je to úžasná žena, někdy ti jí představím…", řekl a mne to pěkně překvapilo. Znal mne teprve pár minut a už mi chtěl představovat svou matku. Vlastně to bylo celkem legrační. On, jeho úsměv a hlas, v jeho očích se občas zalesklo něco neznámého a nádherného. Jako by v něm stále přežívalo jeho dítě. Jako by on sám byl stále dítětem, hledající ve všem skryté kouzlo. A přesto se v jeho očích zračila hluboká moudrost stoletého muže, prozření a nekonečný smutek. V té chvíli, jak se tak díval do zahrady na jabloně a ty rudé růže, připadalo mi, jako by se měl každou chvíli rozplakat. Došlo mi, jak je křehký a jak je jeho kůže průsvitná, jako papír. Když jsem se zadívala pozorněji, spatřila jsem na jeho kůži různé flíčky a mapy.
"Vitiligo.", řekl najednou a mě došlo, že celou dobu ví, že na něj zírám.
"Cože?", nechápala jsem.
"Je to kožní nemoc, způsobující postupnou ztrátu pigmentu v kůži.", vysvětlil mi. "Trpí jí asi jedno procento populace…"
"Nemoc? V novinách psali, že sis kůži vybělil sám…", podotkla jsem, ale Michael mne nedůtklivě přerušil. "Nemůžeš věřit všemu, co píšou v novinách. O to víc, co píšou o mně. Normálně bulvár nečtu, ale vždy se něco málo doslechnu od lidí kolem mne. Jsou to jen nechutné sprosté lži. Snaží se ze mě udělat, kdo ví co. Nevím, proč to dělají, peníze jim nejspíše stojí za to, ničit někomu život."
Když to říkal, přišlo mi, že by nejraději křičel. Přesto mluvil klidně a trpělivě. Téměř jsem mohla cítit jeho bolest a to, jak se kvůli tomu trápí. Vždyť i já tomu věřila, stejně jako tisíce, možná miliony dalších lidí. Pomalu jsem začínala chápat, proč žije tolik izolovaný a proč jej média stále interpretují jako samotářského podivína, díky čemuž si na něj mohou stále vymýšlet nové a nové lži.
"To jsem nevěděla a omlouvám se ti za to, že jsem tomu uvěřila. Teď se sama za to stydím.", řekla jsem, načež mi on odpověděl: "To je v pořádku, nejsi první a rozhodně ne ani poslední. Víš, už jsem unavený z těch všech lží, takže to už moc neřeším. Jen lidem kolem sebe to vždy chci uvést na pravou míru.", usmál se opět a já mu úsměv oplatila. Naše pohledy se střetly a já zas hleděla do těch krásných očí. Trvalo to jen pár sekund, ale mne to přišlo jako věčnost. Byl to však Michael, kdo pohledem ucukl jako první.
"Jen ti ještě něco musím říct. Nebudu tě takto zaměstnávat moc dlouho. V Los Angeles jsem jen na pár měsíců, přibližně na rok. Pracuji zrovna na novém albu, takže to potřebuji mít blízko do studia a kde všem lidem, se kterými spolupracuji. Jinak bydlím v Neverlandu, kousek od L.A., kam se potom, až to tady dokončím opět vrátím.", řekl a pohlédl na mne.
"Aha. Zatím to ale nevadí, a kdykoliv snad seženu nějakou jinou práci.", odpověděla jsem mu, přestože mne tahle informace poměrně zaskočila. Čekala jsem, že to bude něco trvalejšího, ale pak mi přišlo, že rok je dlouhá doba a všechno se ještě může změnit.
"Tak bezva", usmál se. "A teď, pokud bych tě mohl pozvat do domu a ukázat ti, kde budeš bydlet.", řekl a začal se zvedat z křesílka.
Beze slova jsem ho následovala. Do domu jsme vešli velikými dveřmi přímo z verandy. Nádherně vybavený interiér mne uchvátil svou honosností, nesoucí se v duchu královských paláců, jako z pohádky. A přitom celá místnost působila lehce a nenuceně. Stáli jsme uprostřed haly, na každé stěně bylo zrcadlo a dveře vedoucí do tří světových stran. Podlaha byla z tmavého lesklého dřeva, stejně jako dveřní rámy. Tomu celému vévodil veliký křišťálový lustr, visící uprostřed místnosti.
"Páni", pronesla jsem, aniž bych si to nějak hlouběji uvědomovala. Za to jsem zaregistrovala Michaelův pohled, kterým mne pozoroval a usmíval se.
"Pojď dál.", řekl a s jednou rukou za zády mi poukázal na dveře vedoucí na sever. Byly otevřené a my jsme jimi prošli k velkému schodišti. Z velkých oken sem proudilo hodně světla a místnost vypadala prostorně, přestože jediná věc, která se zde nacházela, bylo právě dřevěné schodiště a několik zelených květin a obrazů.
"Pokud bys šla do leva, došla bys do jídelny, víc vzadu je potom kuchyně. A pravými dveřmi bys došla do obývacího pokoje, propojeného s knihovnou.", řekl a začal stoupat po schodech nahoru. "V patře jsou ložnice.", dodal.
Šla jsem za ním a cítila jeho silný parfém, který k Michaelovi doslova patřil. Bez něj by to nebyl on, tak typický pro jeho osobnost. Silný, ale zároveň něžný. Mužný, ale ne příliš chladný. Omamný, přitom decentní.
Zatímco jsem šla a vdechovala jeho vůni, se Michael zastavil před dveřmi přímo nad schody. "Tohle je univerzální pokoj pro hosty.", řekl a potom pokračoval dál prostornou chodbou se spoustou obrazů.
"Na konci téhle chodby je můj pokoj, a prosím tě, abys do něj nikdy nechodila bez pozvání nebo zaklepání. To je snad to jediné. Tvůj pokoj je hned vedle toho mého, pokud ti to nevadí. Máš zde vlastní koupelnu a doufám, že se ti bude líbit. Mimochodem na druhém konci chodby je ještě jedna ložnice, ale příliš jí nevyužívám. A naproti tvým dveřím je moje soukromé malé studio.", řekl překotně. Potom otevřel dveře a já spatřila pokoj. Dvěma velikými okny sem proudilo velké množství světla a celý pokoj dýchal, byl tolik nádherný. Závěsy, koberec a povlečení byly sladěny do tyrkysu a nábytek byl z tmavého dřeva a celý pokoj působil, jako by byl určen pro první dámu.
"To je krásný pokoj!", řekla jsem a oči mi zářily.
"Jsem rád, že se ti líbí.", usmál se Michael. "Až si pokoj důkladně prohlédneš, rád bych tě pozval na oběd."
Pohlédla jsem na Michaela a přikývla. "Děkuju, určitě přijdu.", řekla jsem a Michael se usmál a odešel chodbou směrem ke schodům, zanechávajíc mne v místnosti samotnou.
Vešla jsem dále do pokoje, abych jej viděla ze všech stran. Obrovská postel s nebesy, přesně takovou, jakou jsem si vždy jako malá přála, naproti které byl bílý krb. Jeden velký stůl se zrcadlem, malý bílý stolek a dvě křesílka, vedle kterého byla knihovna s několika málo knihami a jinak prázdnými policemi a v rohu také stála televize, tak aby na ní bylo vidět z postele. Ve stěně byly dvoje dveře, mezi kterými bylo veliké zrcadlo. Jako první jsem otevřela ty vlevo. Ocitla jsem se v prostorné šatně - takové, kterou v životě nezaplním, pomyslela jsem si. Za druhými dveřmi byla koupelna. Jednoduchá a přesto krásná, stejně jako zbytek pokoje. Velká bílá vana, umyvadlo, skřínka a zrcadlo. Nic víc jsem si přát nemohla.
Vyšla jsem z koupelny a znovu pohledem prozkoumávala pokoj. Byl opravdu nádherný, až mne to zaráželo. Nepřipadalo mi normální, aby hospodyně měla tak nádherné apartmá v domě svého zaměstnavatele, ať jím byl kdokoliv. Lichotilo mi to, ale zároveň jsem to nechápala.
Vyšla jsem z pokoje a zamířila ke schodišti. Když jsem scházela dolů, cítila jsem vůni jídla. Vešla jsem do haly, z které vedly dveře do jídelny, jak mi Michael na začátku ukázal. Vstoupila jsem, a ani mne nepřekvapovala velikost a honosnost jídelny. Stůl, který nebyl příliš dlouhý, stál přesně uprostřed jídelny, která byla zalitá světlem z výklenku s velkými okny. Zasklené komody, ve kterých se leskly naleštěné skleničky a talíře stály v rozích místnosti a krásně ji doplňovaly.
Michael již seděl u stolu, ale když jsem vešla, vstal.
"Nejdu pozdě?", zeptala jsem se, jelikož jsem si nijak jinak nedokázala vysvětlit to, že se postavil.
"Vůbec ne.", usmál se Michael. "Jen dojdu pro kuchařku, aby nám přinesla jídlo.", dodal a zmizel ve dveřích vedoucích nejspíše do kuchyně.
Posadila jsem se na židli naproti Michaelovi. Stůl byl prostřený však pro tři.
Za minutku se Michael vrátil a ihned za ním šla starší žena - nejspíše kuchařka. Oba nesli talíř, žena dva. Michael ten svůj postavil přede mne a kuchařka jeden položila na Michaelovo místo, a ten druhý na třetí místo, ke kterému se vzápětí posadila.
"Děkuji a dobrou chuť.", řekla jsem a kuchařka i Michael mi také popřáli. Pohlédla jsem na jídlo. Byl to vegetariánský pokrm, hrající všemi barvami. Rozpoznala jsem salát, těstoviny, rajčata, sýr, ale rozhodně tam bylo i mnoho dalších druhů zeleniny a dalších potravin. Ochutnala jsem a chutnalo to výborně, přestože jsem nikdy vegetariánkou nebyla.
"Jsem Gréta", představila se mi žena. "Jsem tady kuchařka."
"Katie, těší mne.", odpověděla jsem a potom dodala: "Hospodyně."
Žena se usmála, aniž by vzhlédla od talíře, řekla: "To je dost, že jsi ji sehnal, Michaele. Konečně budeš mít nějakou společnost."
"Ale jdi, Grét. Vždyť spolu jsme si také vystačili. Navíc jde jen o rok a pak zas jedu zpět do Neverlandu.", odvětil Michael a letmo na mne pohlédl. "Mimochodem, ten salát je výborný.", pochválil jídlo.
"Já vím, ale rok je přeci jen dlouhá doba a nebudeš ho snad celý trávit ve studiu.", odvětila kuchařka.
"Však ano. Katie bude dobrá společnost, jen doufám, že se jí tady bude líbit.", řekl a opět na mne pohlédl, v očích měl nejistotu a čekal na mou reakci.
"Líbí se mi tady, jen co jsem sem vkročila.", zasmála jsem se. "Zahrada je nádherná a dům taky. Vlastně mám pár výhrad k mému pokoji…", řekla jsem a střetla se s Michaelovým zmateným pohledem. "Co je s ním špatně?", zeptal se horlivě.
"No… je až moc nádherný.", zasmála jsem se a kuchařka i Michael se přidali. Bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce a atmosféra se uvolnila. Překvapilo mne také, jak moc mu záleželo na tom, jak se cítím. Ve chvíli, kdy jsem řekla, že mám pár výhrad, vypadal na to, že kdyby to bylo cokoliv, dal by to ihned do pořádku, jen aby lidé kolem něj byli spokojení.
Jen co jsme dojedli, jsem se již chystala k odchodu. S Michaelem jsme se domluvili, že se do jeho domu přestěhuji za dva dny, abych měla čas vše sbalit a zařídit. Rozloučili jsme se a já vyšla opět zadními dveřmi ven a s bodyguardem, který mne doprovázel k brance a který se mi mimochodem představil jako Bill, jsem vyšla ven na ulici.
Taxi, které pro mne nechal bodyguard přistavit, mne odváželo domů, a já za sebou zanechávala celý ten pohádkový dům i s Michaelem. Měla jsem nádherný pocit a celou cestu jsem se usmívala a nemohla jsem přestat, připadala jsem si trochu hloupě. Ale pak mi došlo, proč bych měla přestávat, když jsem měla konečně po dlouhé době opravdový důvod k úsměvu.
_____________________________________________________________________
Pokračování příště :*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 silluety silluety | Web | 21. října 2014 v 19:12 | Reagovat

Je to moc krásně napsaný :) píšeš krásně :))
akorát je škoda že je tam M. Jackson.. - musím se přiznat, nemám ho moc v oblibě :/

2 Moonwalker Moonwalker | Web | 21. října 2014 v 19:17 | Reagovat

[1]: Ahoj, moc děkuju za komentář. :) Vím, že ho moc lidí nemusí a je mi to líto. Přitom jen stačí najít si o něm pár PRAVDIVÝCH informací, a zjistíš jak je to nádherný člověk.. :) např. ti doporučuji tuhle stránku:http://www.michaeljacksonforever.cz/

3 silluety silluety | Web | 21. října 2014 v 19:43 | Reagovat

[2]: ono to ení nic tak jako k němu :D je to složitěší, kámoška mě ho trošku znechutila - ikdyž to byla velká faninka ;)
byla jsem malá když zemřel (tušim 25.7. že? :D je to den po mých narozkách :DD 2008? O.o to je blbost :D netušim :D)a ta holka mi ukazovala ty videa kde jde vidět jeho "duch" jak chodí po domě a tak. U jedné písničky má ty duchy ze záhrobí.. no asi víš o čem mluvím :D no a o něm jsem měla skoro rok a půl noční můry, nemohla jsem spát etc. ..
byla jsem malá no a mám od tej doby z něho strach :DD jsem debil, ale jo no :D
jináč jako kdybych tohle vymazala, tak by byl úžasnej člověk :))ale noční můry jsou noční můry.. :ú

4 Moonwalker Moonwalker | Web | 21. října 2014 v 20:00 | Reagovat

[3]: bylo to v roce 2009 :) a takový důvod naprosto chápu :) Asi myslíš krátký film k písni Thriller :D Já se zas jako malá šíleně bála Voldemorda z Harryho Pottera :D Ale teď už je to v pohodě...
Tak doufám, že to nabude zas tak strašný a třeba ti přiroste k srdci, i přes to všechno... :)

5 Nefra Nefra | E-mail | 21. října 2014 v 23:25 | Reagovat

Tak jsem ještě před spaním nakoukla,jestli nemáš další kapitolu.Samozřejmě jsem si ji musela přečíst hned.Píšeš poutavě,čtu jedním dechem.Těším se na další.

6 Nefra Nefra | 21. října 2014 v 23:42 | Reagovat

[3]:Naprosto tě chápu.Mě když bylo asi 7 let,což bylo ještě za komunistů,milé soudružky učitelky nám pustily sovětské sci-fi.O robotech se šroubovacími hlavami jsem měla noční můry několik měsíců.Co se týká Michaela,myslím,že v této povídce je popsaný dost přesně.Můžu ti doporučit stránky FB "Michael Jackson vlastními slovy" až budeš mít chuť se něco dozvědět.

7 Moonwalker Moonwalker | Web | 22. října 2014 v 15:27 | Reagovat

[5]: Děkuju :D moc mě to potěšilo... :)
na další kapitole zatím nepracuji, kvůli škole a tréninkům nemám moc času. Ale do konce týdne by snad mohla být hotová :)

8 Nikola Nikola | 24. října 2014 v 11:58 | Reagovat

Ahoj,

mně osobně nevadí, že je v tom příběhu Michael, ač mám pocit, že za tu dobu, co mám svůj blog, se tohle u některých mých SB, stalo pravidlem - když jsem jedné z nich napsala u takových jednorázovek, že jsem si všimla i tam, že do nich dává Michaela už u prvních, dřívějších jednorázových, že píše moc hezky, a právě proto, že si myslím, že by to zvládla i jinak, ale že je to samozřejmě její věc, a že mně to samozřejmě nevadí, jen si myslím, že by to občas neuškodilo - myslela jsem to v dobrém - ona mě blokla.
To není nic oproti tomu, co si vymyslela teď, jeden důchodce mi totiž napsal dost vulgární komentář, o kterém si ta paní myslí, že si myslím, že to psala ona, a tak mi k tomu taky napsala pár nehezkých slov - i proto, už do svého blogu nic delšího na pokračování nepíšu, jak už jsem psala... Nechci psát pro lidi, kteří se ke mně takhle chovají, ve kterých jsem se tak zklamala. Ale pokud jsi něco četla, neboj se, přidat komentář, já budu ráda za jakýkoliv. :-) Jen mě na něj u starších článků upozorni v těch novějších, abych věděla, u které z povídek, nebo jiných článků ho najdu.

Tvoje povídka se vyvíjí dobře, vůbec nevadí, že je kapitola delší. Těším se na další.

9 Moonwalker Moonwalker | Web | 25. října 2014 v 11:19 | Reagovat

[8]: Ahoj, moc děkuji za takový komentář. Je mi jasné, proč už nechceš psát na blog, ale takoví lidé bohužel jsou a pak nás to strašně mrzí, kolik úsilí jsme do toho daly, ale když není motivace, tak to prostě nejde. To je to samé, jako nemít pro koho psát, i když by jsme si to vlastně strašně přály. A ono je to možná i lepší psát si doma do šuplíku, a vědět že je to jen pro tebe, a tobě že se to líbí a vykašlat se na názory ostatních... Já nepíšu pouze povídky o Michaelovi (Po pravdě tahle je první), na tomhle blogu mám ještě jednu povídku (ano, jen jednu protože blog je poměrně mladý :D ), jmenuje se Přátelství a není o Michaelovi :)
Jinak na tvůj blog jsem se koukala, máš ho moc hezký, ale ještě jsem neměla čas si něco přečíst a okomentovat :) Ale ted mám prázdniny, takže se k tomu určitě dostanu!!! :D
Na shledanou na tvém blogu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama