MUŽ V ZRCADLE - 3. Seznámení 1/2

19. října 2014 v 19:25 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Katie, Michael Jackson
___________________________________________________________________________
Dalšího dne ráno mne v osm hodin vzbudil budík. Byl to jeden z mála okamžiků v mém životě, kdy jsem měla ráno opravdu chuť vstát. No řekněte, kolikrát se vám to může za život stát? V té chvíli mi došlo, že je něco špatně. Že bych se doopravdy těšila? Že bych vážně dnes v noci mluvila s Michaelem Jacksonem? Že bych se opravdu právě teď měla chystat na návštěvu jeho domu a potkat se s ním?
Všechno tohle znělo až příliš neuvěřitelně na to, aby to mohla být pravda a já na okamžik zapochybovala, jestli se mi to celé jen nezdálo. Začínala jsem si vzpomínat na podrobnosti, na jeho hlas a na papírek s adresou, kterou mi nadiktoval. A pak jsem se zas uklidnila tím, že je to jen "namyšlená celebrita" a určitě mi nebude sympatický a to místo nevezmu. S nadějí upínající se k této myšlence jsem vyšla z ložnice.
Rob seděl v kuchyni, popíjel kávu a četl si něco zaujatě v novinách. Když jsem vešla, vzhlédl a usmál se na mne, tím svým úsměvem, který pro mne znamenal všechno.
"Dobré ráno, princezno.", řekl něžně a políbil mne na tvář po té, co jsem se k němu naklonila, aby jej mohla obejmout.
"Dobré ráno.", zašeptala jsem mu do ucha a políbila jej.
Rob mi polibek opětoval a za chvíli mne už vášnivě líbal. Nejdříve na rty, potom na krk a nakonec na hrudník. Rukama mne hladil po zádech a ve vlasech a já v jeho pevném objetí jsem si mu sedla na klín a nechala jej, aby si se mnou dělal, co chtěl. Začal mi svlékat pyžamo. Nejdříve svršek, na to já jsem mu svlékla jeho tričko. Poté, co ze mě svlékl i dolní díl, se postavil ze židle, zatím co mne stále držel pevně v náručí. Já jsem mu nohy obtočila kolem těla a nechala jej, aby mne odnesl do ložnice, kde mne položil na měkkou postel. Pomalu do mě vnikl a já mu zaryla nehty do zad. Pomalými pohyby, se ve mně pohupoval. Ve chvíli, kdy začal zrychlovat, jsem potichu zavzdychala a dostala se do extáze, zakončené nádherným vyvrcholením - mým i jeho. Vyčerpaně se svalil vedle mne na postel. "Miluju tě.", zašeptal.
Bylo jedenáct hodin a já se chystala k odchodu. V koupelně jsem strávila poměrně dlouhou dobu, což bylo u mne neobvyklé, protože jsem se snažila udělat dobrý dojem. Na sebe jsem si vzala světle růžovou halenku a sukni - ne příliš krátkou a ne příliš dlouhou, takovou akorát. Do uší jsem si dala drobné náušnice a zlatý řetízek kolem krku, který jsem dostala od Roba k našemu 2. Výročí. Připadala jsem si elegantní a tak nějak doufala, že se Michaelu Jacksonovi zalíbím.
Ještě jsem si přes rameno přehodila černou kabelku a vyrazila z domu. Vyšla jsem na ulici a začala se vyhlížet po taxi. K domu Michaela Jacksona totiž, jak se dalo předpokládat, nejel žádný autobus.
Vydala jsem se k hlavní silnici, kde jsem taxi odchytla. Taxikáři jsem nadiktovala adresu a on vyrazil.
Za dvacet minut jsem již platila a vystupovala z taxi. Poté, co taxi odjelo, rozhlédla jsem se kolem. Stála jsem před bílým dvoupatrovým domem s nádhernou fasádou a velkými okny. Vysoký černý vzorovaný plot, krásná zahrada a jakési kouzlo ve vzduchu způsobily, že jsem měla pocit, že stojím před vchodem do pohádkového světa. Přistoupila jsem blíže k brance a pohlédla na zvonky, na kterých však nestálo jméno Jackson, jak jsem čekala. Nakonec mi ale došlo, že nejspíše nechtěl, aby lidé věděli, že tohle je jeho dům. Proto jsem zazvonila, byť jméno na zvonku bylo Cooper. Z malých reproduktorů nad zvonkem to zachrastilo a potom se ozval hluboký mužský hlas. "Slečna Williamsová?", zeptal se hlas.
"Ano, dobrý den…", řekla jsem, ale hlas muže mne přerušil. "Jste očekávána, za chvíli vám někdo přijde otevřít."
"Dobře, děkuji", odpověděla jsem, ale dříve než jsem to dořekla, to v reproduktorech opět zapraskalo, takže jsem usoudila, že mne neslyšeli.
Čekala jsem asi dvě minuty, než z po za rohu vyšel velký muž tmavé pleti, oblečený v černých kalhotách a černém tričku a u pasu měl vysílačku. Měl obrovské svaly a vzbuzoval respekt.
"Dobrý den, slečno Williamsová, pojďte prosím za mnou.", řekl, jen co odemknul vysokou branku.
"Dobrý den, děkuji.", odpověděla jsem zdvořile, ale muž nejspíše vycítil mou trému. "Nebojte se, pan Jackson na vás čeká a moc se těší.", řekl a usmál se na mne, díky čemuž ze mne nervozita trochu opadla.
"Um… To já také.", a oplatila jsem mu úsměv.
Nešli jsme hlavními dveřmi, které vedli na ulici. Muž mne vedl stejnou cestou, kterou přišel - za roh domu. Zahrada, kterou jsme procházeli, byla opravdu nádherná a mne překvapoval neuvěřitelný klid, který zde panoval. Jen co jsme došli za roh, zjistila jsem, že pozemek je opravdu veliký. Po levé straně bylo malé jezírko, obrostlé trávou a kolem záhony rudých růží, kterých bylo všude mraky, a kvetly tak nádherně, přestože byl podzim. Hned za domem bylo veliké prostranství a až více vzadu byl bazén, nyní již zakrytý. Po pravé straně byly houpačky a vzadu několik jabloní.
Hlavní věc, která mne však zaujala, byla součástí domu. Nešlo o to, co to bylo, ale o to, kdo na ní stál. Bílá veranda s krásným dřevěným zábradlím s ozdobnými venkovními světli a na ní stál on, usmíval se. Na sobě měl černé kalhoty a červenou košili. Neposlušné pramínky černých vlasů mu padaly do obličeje a rýsovaly se kolem jeho lícních kostí. Nejvíce mne však zaujala jeho sněhově bílá pleť a nádherné veliké oříškové oči. S jeho úsměvem ze mne spadla veškerá nervozita a pohled na něj donutil k úsměvu mne.
"Dobrý den", pozdravila jsem.
"Dobrý den", řekl a jeho hlas zněl jako dětský smích. "Pojďte prosím za mnou na verandu a sedněte si."
Vyšla jsem schůdky na horu, kde byly dvoje proutěná křesílka a malý stolek s dvěma šálky a konvičkou. Michael Jackson mi ukázal na jedno z nich a já si sedla, zatím co on mi přisouval židli. Tímto galantním gestem na mne udělal nečekaně dobrý dojem. Poté si sedl naproti mně.
"Dáte si čaj?", zeptal se mne.
"Ano, ráda."
Michael se přisunul blíže, aby dosáhl na konvičku a nalil z ní mne i sobě. Vzala jsem si svůj šálek a ochutnala čaj, který byl opravdu vynikající.
"Jsem moc rád, že jste přišla…", začal opatrně řeč, ale já mu do ní skočila, čehož jsem později litovala. "Já, moc se omlouvám, že jsem byla nejdřív tak nepříjemná.", vyhrkla jsem a potom jsem se na něj podívala. On se usmíval a v klidu odpověděl: "V pořádku, jsem na to zvyklý a hlavně se vám vůbec nedivím. Je to můj zlozvyk, volat lidem uprostřed noci. Špatně spím a potom mi nedochází, že ostatní lidé ano. Takže jsem to já, kdo by se měl omlouvat."
"Tak hlavní je, že jsme si to vysvětlili.", usmála jsem se a napila se čaje.
"Mohu se zeptat? Opravdu byste chtěla u mne pracovat jako hospodyně?", zeptal se.
"Vlastně ano, pokud byste tedy o to stál…", řekla jsem, aniž bych si odpověď předem rozmýšlela. Všechny okolnosti, a Michael Jackson sám mne k této odpovědi přivedli sami. Byla jsem pevně rozhodnutá a doufala jsem, že mne přijme. Nic jiného pro mne v tuhle chvíli nebylo důležitější, než poznat Michaela Jacksona blíže.
____________________________________________________________________________
Pokračování příště :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nefra Nefra | E-mail | 19. října 2014 v 20:13 | Reagovat

Zdravím,Vaši povídku čtu od začátku a moc se mi líbí.Těším se na pokračování.

2 Moonwalker Moonwalker | Web | 19. října 2014 v 20:16 | Reagovat

[1]: moc děkuju :D Jsem moc ráda, že se vám líbí a musím se přiznat že jste mne moooc potěšila, mám hned chuť psát dál... :) Ale prosím nevykejte mi ;)

3 Nefra Nefra | 19. října 2014 v 20:27 | Reagovat

[2]:Není zač a samozřejmě mi také tykej.Jen se ujistím-znamená doufám pět hvězdiček,že se mi článek hodně líbí?Já totiž dosud na blogu jen četla,komentovat a reagovat teprve začínám.Díky

4 Moonwalker Moonwalker | Web | 19. října 2014 v 21:19 | Reagovat

[3]: Ano, pět hvězdiček znamená, že se článek líbí :D

5 Nikola Nikola | 20. října 2014 v 15:04 | Reagovat

Za celé čtyři roky, co existuje můj blog, jsem přečetla už spoustu povídek na téma Michael Jackson, ale každá je jiná. Ta tvoje, vypadá už teď slibně, takže jsem moc zvědavá, jak bude pokračovat dál.

6 Moonwalker Moonwalker | Web | 20. října 2014 v 21:05 | Reagovat

[5]: Moc děkuju :D To já jsem zvědavá taky... :D

7 Nikola Nikola | 21. října 2014 v 15:21 | Reagovat

[6]: Není zač, taky jsem to párkrát zkoušela - celkem čtyřikrát a pak, později, ještě jednou... než mi došlo, že mě baví psát jinak, že Michal, je pro mě jen ten, kterého znám takového, jaký byl, že já osobně si ho nechci nijak idealizovat.
Měla jsem ze začátku problém, ale teď to můžu srovnávat i s tím, jak si píši doma jen tak do šuplíku :-).
Jestli chceš, někdy nakoukni, ráda tě u sebe uvidím :-).

8 Moonwalker Moonwalker | Web | 21. října 2014 v 20:02 | Reagovat

[7]: Ráda se podívám a něco si přečtu :)
Jdu na to.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama