MUŽ V ZRCADLE - 2. Noční telefonát

16. října 2014 v 15:23 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Katie, Michael Jackson
_________________________________________________________________
Ležela jsem v posteli a cítila jsem klid a usmíření. Byla jsem uvolněná, chtělo se mi příšerně spát. Únava na mne dolehla a s těžknoucími víčky a bezvládnými končetinami, jsem se cítila báječně. Upadla jsem do osvěžujícího, avšak bezesného spánku.
Nevím, jak dlouho jsem spala, ale najednou mi na nočním stolku zazvonil telefon. Ztěžka jsem otevřela oči a zamrkala do tmy. Rob v posteli ještě nebyl, proto jsem usoudila, že jsem příliš dlouho nespala. Telefon neodbytně zvonil a mě hučelo v hlavě. Nepříčetně a také trochu v polospánku jsem zvedla sluchátko a opět jej položila. Telefon zvonit přestal a já si opět lehla na polštář. Chvíli jsem ležela a pokoušela se znovu usnout, ale nešlo to. Běhalo mi hlavou, kdo mi to mohl volat, cítila jsem všechny záhyby prostěradla a peřina mi byla najednou nepohodlná. Pak jsem pomyslela na to, kde je Rob a kolik by tak vůbec mohlo být hodin. Rozsvítila jsem lampičku a ostré světlo mne bodlo do očí. Zamrkala jsem a pohlédla na budík, který ukazoval 0:23 ráno. Celkem mne to znepokojilo, ale usoudila jsem, že Rob nejspíše usnul u televize a rozhodně jsem neměla v plánu se po něm uprostřed noci shánět - kde jinde by také tak mohl být. A tak jsem opět zhasla a snažila si ustlat polštář. Lehla jsem si, ale žádaný spánek se stále ne a ne dostavit. A potom opět zazvonil telefon. Tím neodbytný crrrr… crrrr…crrr a mne to dokonale probudilo. Opět jsem se naklonila k telefonu a zvedla sluchátko. Tentokrát jsem jej však už nepoložila, namísto toho jsem jej přiložila k uchu a řekla: "Co sakra chcete v půl jedný ráno?", a snažila se znít rozčíleně. Ve výsledku to však muselo vyznít celkem komicky, jelikož jsem byla příšerně rozespalá.
"Dobré ráno, omlouvám se, jestli jsem vás vzbudil. Moc mne to mrzí.", ozval se hlas na druhém konci. Zněl velmi něžně a slabě a přesto jsem v něm rozeznala hlas mužský.
"A co jste jako čekal? Mimochodem, kdo že jste?", zeptala jsem se a už jsem se snažila být trochu zdvořilejší.
"Oh, promiňte, že jsem se nepředstavil. Jsem Michael Jackson a volám vám, abych se vás zeptal, jestli byste nechtěla u mě pracovat…"
"Cože? Michael Jackson? Nedělejte si ze mne prosím srandu. Na tohle vám neskočím!", skočila jsem muži na druhém konci do řeči, jelikož jsem mu nevěřila ani slovo. Nejspíš to byl nějaký Samův vtípek.
"Ne ne, opravdu jsem to já. Je mi líto, že mi nevěříte.", odvětil hlas a já nevěděla, co si myslet. Nakonec jsem se rozhodla pro to, že mu budu věřit, ale chtěla jsem se přesvědčit.
"A proč by právě mě měl volat Michael Jackson?", zeptala jsem se nakonec.
"Jelikož jsem o vás hodně slyšel a rád bych vás poznal."
"Slyšel o mně? A od koho?", podivila jsem se. Mezi svými přáteli jsem neměla nikoho, kdo by se znal s Jacksonem, pokud to tedy Michael Jackson vůbec byl.
"Od vašeho přítele Sama. Nějakou dobu se s ním znám. Setkali jsme se, když u mne doma opravoval počítač. Je to opravu moc hodný člověk a má vás rád. Tedy podle toho, jak o vás mluví.", řekl hlas Michaela Jacksona.
"Cože, vy se znáte se Samem? Nikdy mi to neřekl… a dnes mi volal, a také mi nabízel práci u vás v domě, ale řekl, že to má přes svého kolegu." V tuhle chvíli jsem to nechápala už vůbec. Proč by mi Sam lhal?
"Ano znám. Opravdu nevím, proč vám neřekl pravdu.", odmlčel se a potom pokračoval. "Měla byste tedy zájem?", zeptal se najednou a v jeho hlase byla slyšet naděje.
"Já nevím. Opravdu… I když vlastně, proč ne…", řekla jsem a vzápětí jsem litovala odpovědi. Nikam se mi nechtělo, přála bych si bydlet s Robem a ne v domě Michaela Jacksona.
Ovšem muže na druhém konci to velmi potěšilo. "To je úžasné. Už se moc těším!", zajásal a já trochu pookřála. Z jeho hlasu byl slyšet druh radosti, který jsem neslyšela už opravdu dlouho. Jako když se raduje dítě. Upřímná radost a těšení. Poté, co mi nadiktoval jeho adresu, na které se mám zítra ve 12:00 stavit, se semnou rozloučil a zavěsil. Chvíli jsem seděla bez hnutí v posteli se sluchátkem a papírkem s adresou v ruce a tupě zírala před sebe, zatím co hlavou se mi honily myšlenky typu Páni, právě jsem mluvila s Michalem Jacksonem. Opravdu to byl on? Nemůžu tomu uvěřit.
Z předchozí ignorace a nezájmu o jeho osobnost se najednou stalo něco jiného. V telefonu zněl neuvěřitelně příjemně a vůbec se mi nezdál, jako namyšlená celebrita. Ovšem tyhle předčasně závěry jsem si nechtěla moc připouštět, dokud jej nepoznám osobně.
Každopádně poté, co jsem si lehla tentokrát, jsem usnula rychle a s takovým krásný pocitem, jaký jsem dlouho nezažila. Jako sevření a strach z budoucnosti, ale také naděje na změnu a něco lepšího, co bude po zítřku. Vlastně jsem se i celkem těšila. Nebylo co ztratit a za zkoušku jsem nic nedala.
_____________________________________________________________________________________________________
Pokračování příště :)



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | 16. října 2014 v 16:14 | Reagovat

Vidím, že tento blog je ještě na samém začátku, takže přeji, ať co nejdéle vydrží a jeho autorce co nejvíce tvůrčích nápadů a úspěchů.

2 hanylen hanylen | 16. října 2014 v 23:02 | Reagovat

No to je celý Michael a jeho noční telefonáty. Určitě už měl zkušenosti s "naštvanými" lidmi, kteří si mysleli, že jde o vtiálka. A vtipálek rozhodně byl. Že mu o Kat řekl Sam, to jsem nepředpokládala. Zase skvěle a živě napsaná kapitola, dokážu si to úplně představit. A zvlášť když to čtu teď na noc!

3 Moonwalker Moonwalker | Web | 17. října 2014 v 15:15 | Reagovat

[2]: Moc děkuju :D Jsem ráda, že se ti to líbí :D Fakt mě to potěšilo a mám hned chut psátt dál :D

[1]: Děkuji, také doufám že mi to vydrží :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama