Říjen 2014

Michael o své lásce k umění

30. října 2014 v 18:50 | Náměsíčná |  Michael Jackson
"Bezpodmínečná láska je vše, co máš. Nikdy se nemůžeš předávkovat lásky. Je to krásná věc."
- Michael Jackson

Michael o své lásce k umění:
"Rád kreslím - tužkou, tuší - miluju umění. Když jsem na turné a chodím do muzeí v Holandsku, Německu nebo
Anglii - znáte ty obrovské obrazy? - Jsem prostě uchvácen. Nenapadlo by vás, že malíř může něco takového vytvořit. Můžu se dívat na nějakou sochu nebo malbu a naprosto se v tom ztratit. Stojím, dívám se a stanu se součástí scenérie. Může to vyloudit slzy, může se tě to hodně dotknout. Víš, myslím, že tam by měl herec nebo umělec být - dotknout se té pravdy uvnitř člověka. Dotknout se té reality tak moc, že se stane součástí toho, co děláš a můžeš je vzít kamkoliv chceš. Jsi šťastný, oni jsou šťastní. Ať jsou lidské emoce jakékoli, jsou právě tady s tebou. Miluju realismus. Nemám rád umělotiny. Hluboko uvnitř jsme všichni stejní. Všichni máme stejné emoce a proto film jako E.T. působí na všechny. Kdo nechce létat jako Peter Pan? Kdo nechce létat s nějakou kouzelnou bytostí z jiného vesmíru a být jejím přítelem? Steven šel přímo k srdci. Ví to - v případě pochybností jdi k srdci..."

"Miluju umění. Miluju ho až moc. Máma to o mně vždy věděla. Miluju malování, sochaření a všechny ty věci. Vždycky jsem dostával A (známku) z umění a z angličtiny. To byly dva předměty, kde jsem dostával A+. Neměl jsem moc normální školy bez soukromé učitelky, ale ty roky, co jsem měl, mě učitelé vždy dávali ostatním za příklad dobré angličtiny a dobrého vyprávění příběhu, protože jsme vždycky museli psát na stejné téma. Ale nutili mě chodit před tabuli - to jsem nesnášel - a číst moji povídku třídě a dostával jsem velký potlesk. Ne za to, kým jsem byl, ale protože se jim opravdu líbilo, co jsem napsal."


"Měl jsem portfolio všech těchto věcí, protože jsem také umělec, a rád kreslím a maluju. A někdo mi to ukradl a to mi zlomilo srdce, protože jsem si to chtěl vždycky uchovat. Jednoho dne se to někde objeví, jsem realista, nejsem abstraktní."


"Člověk si přeje, aby se ho dotkla pravda a aby ji mohl interpretovat tak, že bude schopen vyjádřit, co cítí a prožívá, ať už je to beznaděj nebo radost - a vyjádřit to způsobem, který přidá životu další smysl a dotkne se snad i ostatních. To je umění ve své nejvyšší podobě. Tyhle momenty osvícení jsou důvodem, pro co žiji."


"Jsem zavázán svému umění. Věřím, že veškeré umění má za základní cíl jednotu mezi materiálním a duchovním, lidským a božským. Věřím, že právě to je důvod pro existenci umění a toho, co dělám. Jsem šťastný, že jsem nástroj, skze který proudí hudba.
Hluboko uvnitř cítím, že tento svět, ve kterém žijeme, je skutečně velký, obrovský monumentální symfonický orchestr. Věřím, že ve své prvotní formě celého stvoření je zvuk a to ne pouze náhodný zvuk, ale hudba. Slyšeli jste výraz ´hudba sfér´? No, to je velmi doslovná fráze. V evangeliích se píše: ´A Bůh stvořil člověka z prachu země a vdechl do něj dech života a člověk se stal žijící duší.´ Ten dech života je pro mne hudba života a ta prostupuje každičké vlákno stvoření.
V jednom kousku na albu Dangerous říkám: ´Život písní věků, pulzující v mé krvi, tančí v rytmu přílivu a odlivu´. To je velmi doslovné prohlášení, protože stejný zázrak intervalů a biologických rytmů, které se ozývají z architektury mé DNA, řídí také pohyb hvězd. Stejná hudba upravuje rytmus ročních období, tep našich srdcí, migraci ptáků, odliv a příliv oceánů, cykly růstu, vývoj a rozpad. Je to hudba, rytmus. A mým cílem v životě je dát světu to, co mi bylo dáno: extázy božské jednoty skrze mou hudbu a můj tanec. To je můj cíl, to je proč jsem tady."
"Umění a hudba jsou věčné. Stejně, jako přehračuje hranice kultur, ať už ve slovech nebo obrazech, má umění sílu vyjádřit sny generací. Tato síla by měla být opatrována, měli bychom se o ní dělit, a především usilovat o to, aby byla užitečná."
________________________________________________________________________________________________
Doufám, že se Vám článek líbil:)
Všem přeji hezký večer.

My letter to Michael from 25.6. 2014

29. října 2014 v 15:49 | Náměsíčná |  Michael Jackson
Dear Michael,

there's so many things which I wish tell to you person-to-person. Things like "I love you"...
I´m dreaming about our meet. I can´t express it with words. And that wonderful thing is, that I really meet you in my dreams.
I´d wish be like you in my soul - resolved, rare, dreamer, talented, full of love, with no envy and anger. Just forgive with smile and give with love. I wish that I learn it someday.
I wish that you know that I simply say your name and I feel love. It heal me from sorrow and frustration, cognizance that you was here.
Why you had to go? You left behind loving people with broken hearts. I know your desire ... Never die, be here with us forever. You are. In our hearts and minds forever.
From my 5 years age I´m listening your music. You should know, that you are neatest person, I´ve ever seen. From your body and eyes shines with something special and so beautiful. Your moves, dance, voice, seems supernal to me, like a child. You was prince from the fairytale, previously and by now. You are hero in my eyes. All the good things, which you did and said. I´m connecting with you only the good things... Healing the world and the children, struggle stop to injustices, awakening people from lies.
Person like you was only one all around the world. Nobody can´t refund you.
I hope, that you are feeling better on the other side - with no pain and tears. You should be proud for your feats. You showed to people what love means and what we have to do to heal the world. Maybe we can not succeed, but from all my power I´ll try go in your trails. I swear.
Sometimes I have got feeling, like I was so close to you. Like you watched me. I even can hear your breath, your warm. I think about you every single day. I can´t stop. You are angel and I´m sorry for my sins. I know that you know them...
I think that god send you on the world, for destroy racism and help to Earth. But other people wasn't ready for someone so original, different and rare. And this people destroyed you. They weren't able to accept you.
I pray for you only happy tears and no disappointments.
I love you Michael! I need you! You are not alone, forever in my heart. ♥


MUŽ V ZRCADLE - 5. Prozření

29. října 2014 v 10:58 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Ahoj, tak je tady 5. díl povídky, která se minule setkala s úspěchem, který mne motivoval psát dál.
V tomto díle se Michael bohužel vůbec nevyskytuje, ale zato se stane jedna důležite zato nemilá věc, která (ať se vám to líbí nebo ne) byla nutná pro další vývoj příběhu :)
Také jsem vytvořila takovou úvodní fotomontáž, která bude na začátku každého dílu Muž v zrcadle. Doufám, že se líbí :)
Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Catie, Michael Jackson
_________________________________________________________________________________
Seděla jsem v taxíku a dívala se z okýnka. Vnímala jsem lidi na ulicích, domy, zatáčky. Všechno bylo tak pomíjivé, až se mi zdálo, že jediné na čem teď opravdu záleží, jsem já. Jako by se všechno mělo najednou točit jen a jen kolem mne, protože jen můj příběh byl zajímavý, něčím důležitý i pro všechny ostatní.
Vjížděly jsme do ulice, kde jsem bydlela. Taxi zastavilo před mým domem, a jelikož taxikáři zaplatil Bill už předem a i s poměrně značným dýškem, nemusela jsem se s placení obtěžovat.
Vešla jsem do domu a Rob byl doma.
"Ahoj lásko.", zvolal na mně z obývacího pokoje.
Šla jsem za jeho hlasem a nakoukla do pokoje. "Ahojky…", řekla jsem a mrkla jsem na něj.
"Tak co? Musíš mi všechno vyprávět. Máš to místo?", ptal se a já se zasmála, jelikož u toho vypadal opravdu legračně. Rozcuchané vlasy a jeho vykulené oči, kterými mne pozoroval. To, jak byl neupravený a rozpustilý, to byl nejspíše důvod, pro který jsem ho milovala. A když říkám milovala, znamená to, že bych pro něj i zemřela. On byl mým druhým já a bez něj bych byla někým jiným. V tuhle chvíli jsem si vůbec nedokázala představit život bez Roba.
"Mám!", řekla jsem a objala Roba. Měla jsem opravdu dobrou náladu. "Bylo to… divné. Ale zároveň úžasné. Nedokážeš si ani představit, jak je ten dům krásný. Jak je moje apartmá krásné a jak je Michael Jackson zajímavý."
"To je úžasný, lásko.", řekl Rob a já v jeho očích spatřila záblesk závisti. "Musíš mne s Michaelem Jacksonem co nejdřív seznámit." Usmál se, ale já vycítila, že není ve své kůži. Nechtěla jsem se ho však nijak vyptávat, proto jsem se rozhodla udělat nějaké práce v domácnosti a potom zbytek dne strávit povalováním s Robem.
Jako první jsem se rozhodla sundat suché oblečení ze sušáku. Nejprve jsem sundala ponožky, které jsem spárovala a potom jsem je nesla k Robově skříni do ložnice, abych je tam uklidila. Avšak jako první, co jsem v ložnici spatřila, byla neustlaná postel. Což by bylo celkem normální, kdybych jí před odchodem nesrovnávala. Zatím jsem si toho nijak nevšímala, otevřela jsem skříň a vytáhla poličku s ponožkami. Když jsem je dávala dovnitř, zahlédla jsem mezi nimi záblesk jasně fialové barvy, přestože Rob žádné ponožky takové barvy neměl. Nevím proč mne to tak zaujalo, ale bezděčně jsem ponožky prohrábla, abych věděla, co to je. K mému údivu jsem vytáhla fialové krajkované dívčí kalhotky, podle všeho nošené a které rozhodně nebyly moje. Zamrkala jsem a zírala na ten kus prádla, který mi visel na ukazováčku a který se mi každou uplynulou vteřinou víc a víc hnusil. Nechtělo se mi věřit, že Rob by mi byl schopný něco takového udělat. Ale za tu chvíli, co jsem tam tak stála, mi vše začalo zapadat do sebe. Pozdní příchody, neohlášená focení, na která musel z ničeho nic odjet. Nikdy jsem se ho na nic nevyptávala, nikdy jsem mu v ničem nebránila, protože jsem mu věřila celým svým srdcem. Nikdy, opravdu nikdy mne tohle nenapadlo. Nyní jsem věděla, jak moc hloupá a naivní jsem byla.
Do očí se mi vhrnuly slzy, ten kus prádla jsem upustila a sama se sesunula na zem. Plakala jsem tiše, snažila smazat tu bolest, kterou mi způsobil. On byl celý můj život. Byl člověkem, kterému jsem byla ochotná obětovat vše. Byl. Ta bolest byla příšerná.
Asi půl hodiny jsem tam seděla a střídavě plakala a sušila slzy. A pak jsem najednou věděla, co udělám. Vzala jsem kalhotky a běžela do koupelny. Osušila jsem si slzy, otřela rozmazanou řasenku a upravila se. Naprosto vyrovnaná a rozhodnutá, co se v příštích chvílích stane, jsem se vydala za Robem do obýváku. Na tváři jsem měla nasazený falešný úsměv, kalhotky jsem svírala v pěsti za zády.
"Robe?", řekla jsem a vyrušila ho ze sledování nějakého seriálu v televizi. Hlas mi přeskočil, ale já si odkašlala, a po té, co Rob vzhlédl od televize a usmál se na mne, jsem pokračovala dál.
"Co jsi dneska dělal, když jsem odešla?", zeptala jsem se mile.
"Vždyť jsem ti ráno říkal, co budu dnes dělat. Odjel jsem za manažerem na oběd chvíli po tom, co jsi odjela ty a když jsem se vrátil, díval jsem se celou dobu na televizi.", řekl. Lhal tak dokonale, že kdybych neznala pravdu, věřila bych mu. Byl tak úžasně přesvědčivý. Na jeho očích jsem nezaznamenala jediný náznak studu nebo rozpaků, jeho ústa mluvila jasně a zřetelně. Díval se na televizi. Při těch slovech mi zacukalo v koutcích a chvíli na to jsem myslela, že se zas rozpláču. Ale naštěstí jsem se dříve stihla přemoci a zůstat v klidu.
"Na televizi, jo?", zeptala jsem se a s těmi to slovy jsem Robovy na klín hodila kalhotky, které jsem celou domu měla v ruce.
Rob se nejprve nevěřícně podíval na to, co mu přistálo na nohou a potom zmatenýma očima na mne. Byl zticha, snad poprvé za celou dobu se ocitl v rozpacích. Věděl, že lhát v tuhle chvíli nemá cenu. Vzal do ruky kalhotky a sevřel je v pěsti. Potom vstal z křesla a otočil se ke mně.
"Víš co? Jsem rád, že jsi na to přišla sama.", řekl najednou a nebylo v něm ani trochu lítosti.
"Cože?", nechápala jsem. Čekala jsem omluvy a těšila se na to, až ho svým odmítnutím srazím na kolena. Tohle mi trochu mé plány zkazilo.
"Slyšíš dobře, Katie. Víš, už je to celkem dlouho - nevím teď přesně, asi půl roku. Chtěl jsem se s tebou rozejít už dávno. Plánoval jsem to, ale neměl jsem sílu ti to říct. Ze začátku jsem tě asi miloval, jenže potom se věci začaly vyvíjet jiným směrem a já potkal na focení spoustu holek, který mě chtěly a já se tomu nebránil. Byl jsem čím dál tím úspěšnější a čím dál tím víc chtěnější. Přišlo to moc rychle a já to nezvládl. Ty jsi už byla jen loutka, která na mne čekala doma, která mi uklidila, uvařila, a když jsem chtěl, mohl jsem tě mít - kdykoliv. Byla jsi hloupá, že jsi to nepoznala. Ale nechci ti ublížit, protože ty jsi strašně hodná holka Katie a zasloužíš si někoho lepšího, než jsem já…", při těch slovech jsem zůstala stát s pootevřenými ústy a do očí se mi opět draly slzy. Ne, tohle není pravda. Tohle není můj Rob, ten, kterého jsem ráno opouštěla, ten, který mne miloval celým srdce. Pomyslela jsem si a snažila se probudit z toho hrozného snu. Půl roku… Miloval… Spousta holek… Už dávno… Jen loutka… Mohl jsem tě mít kdykoliv… Ta slova se do mne zabodávala jako nůž.
Přes slzy, které se mi kutálely tiše po tvářích a stále nové a nové se mi draly do očí, jsem nic neviděla.
"Nenávidím tě!", vykřikla jsem a vyběhla z pokoje, zanechávajíc tam Roba stát samotného.

Volba fotografie týdne 0.02

28. října 2014 v 14:53 | Náměsíčná |  Fotografie
Fotografii na tento týden už máme, proto přišel čas volit fotografii týdne příštího. Dávám na výběr z 5 fotek, pro které můžete hlasovat do 2.11. 2014 (neděle) do večera. :)
Zde jsou:

1.

2.

3.

4.

5.
______________________________________________________________________________________________________________
Tak pěkně hlasujte. :)

A zde něco pro zlepšení nálady a Michaelovy nádherné vokály <3

Michaelova socha v Praze

28. října 2014 v 12:51 | Náměsíčná
Mám zde článek, který by vás myslím mohl zajímat, ale spíš si myslím, že už téhle věcí víte.
Považuji za povinnost tohle napsat, protože jsem se vlastně já sama stala téhle věci malou součástí. A o co vlastně jde?
27. září 2014 byla na Zbraslavi v Praze, u Děstkého domova Chatlotty Masarykové odhalena socha Michaela Jacksona. Po mnoha letech úsilí se to povedlo a všichni jsme za to byli moc vděční.
A proč zrovna na Zbraslavi? Asi to všichni víme, ale pro upřesnění... Když Michael roku 1996 zahajoval v Praze své turné HIStory, navštívil právě domov Charlotty Masarykové na Zbraslavi a nějaký čas zde strávil s dětmi, které nebyly tolik šťastné - neměly rodiče a tím pádem dětství, ve kterém by jim nic nechybělo. Michael přivezl spoustu hraček a nakonec si sám jako obyčený kluk sedl do hlíny na zahradě dětského domova a s dětmi si hrál.
Určitě víte, že socha nejprve měla stát na Letné, ale kvůli médiím, které rozhlásily, že by to byla socha v nadživtoní velikosti, která by měla stát místo Metronomu, což vůbec nebyla pravda. Vlatně to měla být stejná busta, jako je na Zbraslavi a navíc někde v parku.
Další možností byl hotel Intercontinental na Praze 1, ve kterém byl Michael ubytován. Ale ani tam se to nepovedlo a ti, kteří stále o sochu bojovali, byli schazováni v médiích a různými demonstacemi, které v Praze probíhaly. A i přes to všechno to dotáhli až do konce, a se to celé táhlo přes 5 let.
Podle některých lidí, je to vlastně dobře, že to dopadlo právě takto, protože všechno zlé je k něčemu dobré. Ze všech těch míst, která Michael navštívil byl nejšťatstnější nejspíše právě zde, na Zbraslavi, jelikož byl mezi dětmi, které tolik miloval a kterým rozveselil jeden z jejich šedivých dnů v dětském domově. Nejspíše on sám by si přál být na tomhle místě, které mu bylo o něco blížší, než Letná nebo nějaký hotel.
A tak tam teď stojí, jako vzpomínka na osobnost, která zahýbala dějinami hudby, ale hlavně jako vzpomínka na člověka s obrovským srdcem. Socha tam stojí pro všechny, kteří si chtějí Michaela nějakým způsobem připomenout, zavzpomínat, přinést květinu, nebo zapálit svíčku na počest legendy.
Díky téhle soše si snad Michaela budou připomínat i generace, které přijdou po nás. Z generace na generaci se bude přenášet jeho poselství, jeho dědictví, které musíme pečlivě ochraňovat.

________________________________________________________________________________________________
Doufám, že i vy se přijdete na Zbraslav někdy podívat. :)

Fotografie týdne 0.01

28. října 2014 v 11:56 | Náměsíčná |  Fotografie
Mám zde výsledky historicky první Michaelovy fotky týdne, kterou jste mohly volit do včerejšího večera.
Fotografií týdne se tedy nakonec stala fotka č. 2 se třemi hlasy - Nefra, Nikola (moc děkuju, že jste hlasovaly) a můj hlas :)


_____________________________________________________________________________________________________
Jinak tedy dnes sem přidám dalších 5 fotografií, pro které budete moci volit tentokrát do 2.11. 2014 (neděle) do večera. Tahle fotka se potom stane fotografií příštího týdne a tak to půjde pořád dokolečka. :) Pevně doufám, že pro fotgku týdne bude příště hlasovat mnohem více lidí.

Jinak nějaké zprávy, co vás na tomhle blogu čeká. Už se stalo, že jsem se jaksi opozdila s novým dílem povídky Muž v zrcadle, která sklízela velký úspěch (moc děkuju :D ), a proto vám musím říct, že na novém díle už pracuji, a v tom lepším případě, bych ho sem mohla hodit už dnes večer. :)
Jinak všem přeju krásný svátek a pořádně si odpočiňte. :)

Volba fotografie týdne 0.01

25. října 2014 v 10:54 | Náměsíčná |  Fotografie
Ahoj všichni :)
Mám tady novou rubriku a do ní jsem musela vymyset nějaký článek. Rozhodla jsem se proto, že by jsme společně mohli volit Michaelovu fotografii týdne. :) Co na to říkáte? Za zkoušku to myslím stojí a tak sem dám 5 fotografií, pro které můžete hlasovat do 27.10. do večera.
Zde jsou:

1.

2.

3.

4.

5.

_______________________________________________________________________________________________________
Svůj hlas zanechte prosím v komentářích :)
Dík

Better on the other side TRIBUTE

23. října 2014 v 19:47 | Náměsíčná |  Michael Jackson
Mám zde článek k již poměrně staré písni (2009) Better on the other side, která je nahrávkou umělců Game, Chris Brown, P. Diddy, DJ Khalil, Polow da Don, Mario Winans a Boyz II Men a je věnovaná památce Michaela Jacksona.
Hned na začátek se musím přiznat, že nejsem nijak velkým fanouškem Rappu a Hip hopu atd. Ovšem tahle skladba se mě opravdu dotkla. Už jen melodie a některá slova písně typu: This the type of song that make the angels cry (Tohle je ten druh písně, při níž pláčí andělé)
Skladba byla vydána 18. července roku 2009, tedy jen necelý měsíc po Michaelově smrti. Žánrově se jedná o směs Hip hopu, Ra'B a popu. Rahmanem Dukesem a Shaheemem Reidem z MTV byla píseň popsána jako "Upřímný hold".


Text písně:
Better on the Other side

I remember the first time i seen you moonwalk,
I believed I could do anything,
you made the world dance,
you made the music come to life

This the type of song that make the angels cry,
i look up in the sky and i wonder why?
why you had to go, go
I know its better on the other side,
you were chosen from the start
never gon let you go,

Whos Michael Jackson,
Your Michael Jackson,
Im Michael Jackson,
We all Michael Jackson,

I guess what Im asking is everybody bow their head for a legend dont breathe for a second,
now let the air out, grab the hand of somebody you care about,
so you can hear my message, my confession,
someone tell Usher, i seen the moonwalk, i guess the young thriller touched him, like he touched me, like he touched you,
so carry on his legacy, something i must do, so i trust you lighting candles, concrete visuals, me and my brothers listen to jackson 5 in the living room,
first thing i did when i heard was call puff,
cos him and Mike tried to stop the beef between us,
who was us? Me and fifty, that beef is dead, him and Mike Jackson gonna take us to the ledge.

This the type of song that make the angels cry,
i look up in the sky and i wonder why?
why you had to go, go
I know its better on the other side,
you were chosen from the start
never gon let you go,

As Im pouring out this liquor candles start to flicker,
when list my air ones, MJ was my nier.
Not the one that play ball, the one with the hollywood star,
and since im a hollywood star imma tell you my story, never had a family that close, never see Barry Gordy walking through interscope,
just like me they always had Mike in a scope,
no matter what you say,
imma love him and hes still dope,
let me take you back to 85 when i was in a zone, dancing for my momma thriller jacket with all the zippers on,
now im doing 90 bout to crash in this Aston,
listening to Outcast, Im sorry Mrs Jackson
anything i can ever do to better you your son was our king so we wont Corretta you,
Im writing this letter to all the Jackson kids, we all Jackson kids, time to let us through.

People can say what they want to say about you.
We gonna remember the miracles that you showed us
Through your music through your dance
Through your philanthropy.
You were the one who made us all realize that we are the world.
You were the one who showed us we could moonwalk.
You gave us the beat.
You gave us the rhythm
You gave us the soul
Through us your legacy lives on
We can't stop now
We won't stop now Mike Jackson

This the kind of song that make the angels cry,
look up in the sky and ask God, why o why why
Do we live and let die
This the kind of song that make the angels cry,
look up in the sky and ask God, why o why why
Do we live and let, live and let die.

This the kind of song that make the angels cry,
look up in the sky and ask God, why o why why
Do we live and let die
This the kind of song that make the angels cry,
look up in the sky and ask God, why o why why
Do we live and let, live and let die.

Volný překlad písně:
Na druhé straně je lépe

Pamatuji si, když jsem poprvé viděl tvůj Moonwalk,
Věřil jsem, že bych mohl udělat cokoliv,
Díky tobě svět tančil,
Díky tobě hudba ožila.

Tohle je ten druh písně, při níž pláčou andělé,
Vzhlížím k obloze, ptám se sám sebe proč,
Proč jsi musel odejít, odejít
Vím, že je to na druhé straně lepší,
Od začátku jsi byl vybraný,
Nikdy tě nenecháme odejít.

Kdo je Michael Jackson,
Ty jsi Michael Jackson,
Já jsem Michael Jackson,
Všichni jsme Michael Jackson.

Žádám vás všechny, pokloňte se legendě, na sekundu nedýchejte,
Teď vydechněte, chyťte za ruku nekoho, na kom vám záleží,
Aby jste mohli slyšet mé poselství, mou zpověď.
Někdo řekněte Usherovi, že jsem viděl ten Moonwalk,
myslím že se ho v mládí Thriller dotkl, tak jako se dotkl mě, tak jako se dotkl tebem,
tak se starejme o jeho odkaz, musím něco udělat, takže ti věřím,
zapalování svíček, přesně vidím sebe a své bratry poslouchat v obýváku Jackson 5,
První, co jsem udělal když jsem to slyšel, zavolal jsem Puffovi,
protože on a Mike, chtěli zastavit ten spor mezi námi.
Kdo byli my? Já a Fifty, ten spor už je mrtvý,
on a Mike Jackson si nás vezmou stranou.

Tohle je ten druh písně, při níž pláčou andělé,
Vzhlížím k obloze, ptám se sám sebe proč,
Proč jsi musel odejít, odejít
Vím, že je to na druhé straně lepší,
Od začátku jsi byl vybraný,
Nikdy tě nenecháme odejít.

Vylévám tenhle likér, svíčky začínají plápolat,
Když poslouchám své nejoblíbenější, byl to MJ.
Ne ten, co hraje s míčem, ten s hollywoodskou hvězdou,
A dokud jsem i já hollywoodskou hvězdou, řeknu vám svůj příběh,
Nikdy jsem neměl tak blízkou rodinu, nikdy jsem neviděl Barryho Gordna,
stejně jako já, oni měli vždy Mika v hledáčku,
nazáleží na tom, co říkáš, Já ho miluju a vždy bude mou drogou,
Nech mě se vrtátit do roku 85', když jsem tančil pro svou mamku,
v Thriller bundě a se všemi těmi zipy.
Teď dělám rachot v tomhle Astonu, poslouchám outcast.
Omlouvám se pane Jacksone.
Cokoliv, co mohu udělat lépe, tvůj syn byl náš král, takže potřebujeme tebe.
Píšu tenhle dopis všem Jacksnovým dětem, my všichni jsme Jacksonovi děti, čas nám pomůže.

Lidé ať si o tobě říkají, co chtějí.
My si budeme pamatovat zázraky, které jsi nám ukázal.
Zkrze tvou hudbu, tvůj tanec,
Skrze tvou filantropii.
Byl jsi ten, kdo nám všem dokázal, že my jsme svět.
Byl jsi ten, kdo nám ukázal, že můžeme Moonwalk.
Dal jsi nám beat,
Dal jsi nám rytmus,
Dal jsi nám duši,
Skrze nás tvé posleství žije,
My teď nemůžeme přestat,
My nepřestanem Mike Jackson.

Tohle je ten druh písně, při níž pláčou andělé,
Vzhlížím k obloze, ptám se sám sebe proč,
Proč jsi musel odejít, odejít
Vím, že je to na druhé straně lepší,
Od začátku jsi byl vybraný,
Nikdy tě nenecháme odejít.

Tohle je ten druh písně, při níž pláčou andělé,
Vzhlížím k obloze, ptám se sám sebe proč,
Proč jsi musel odejít, odejít
Vím, že je to na druhé straně lepší,
Od začátku jsi byl vybraný,

Nikdy tě nenecháme odejít.

Videoklip k písni:



















______________________________________________________________________________________________________
Doufám, že se vám článek líbil a přeju vám všem krásný večer. :)

MUŽ V ZRCADLE - 4. Seznámení 2/2

21. října 2014 v 18:58 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Ahoj všichni čtenáři mého blogu. Povídka, kterou jsem začala psát minulý týden se schledala s nečekaně dobrým ohlasem, který mne pohání k tomu psát dál. Proto jsem si tenhle díl, dovolila napsat o trochu delší. :)
V podstatě jde jen o takovou informační část, která vás blíže seznamuje s charaktery hlavních postav atd.
Nechť se líbí. :)

Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Katie, Michael Jackson
_______________________________________________________________________
Michael Jackson seděl naproti a hleděl na mne svýma oříškovýma očima. Čekala jsem, co mi odpoví. Jen co jsem větu dopověděla, oči se mu rozzářily a na tváři se mu objevil kouzelný úsměv.
"Jistě že stál. Jen jsem se bál, zda vás to neuráží. Přeci jen hospodyně není příliš populárním povoláním.", řekl a z jeho hlasu byla cítit upřímnost a opravdový zájem.
"Na to jsem nikdy nepomyslela. V tuhle chvíli vlastně dělám servírku v jedné restauraci, takže tohle je pro mne jako zázrak.", odpověděla jsem mu upřímně. "Snad jediné, co je takovým malým problémem, je to, že bydlím se svým přítelem a teď bych najednou měla bydlet zde.", dodala jsem.
"Ach, vy máte přítele?", řekl Michael překvapeně, ale potom mu nejspíše došlo, že tahle otázka nebyla adekvátní a proto hned na to - a mnohem hlasitěji - řekl: "Však váš přítel zde bude také vždy vítaný a vy za ním budete moci kdykoliv odjet.", nač jsem mu přikývla. Michael se usmál a promnul si prsty. Bylo vidět, že tentokrát je nervózní on.
Chtěla jsem to nějak napravit, a proto jsem rychle řekla: "Pokud vás mohu poprosit, tak mi tykejte. Jsem Katherin, ale říkejte mi Katie."
"Jistě, tak tedy Katie, ty mi také říkej Michaele, prosím.", řekl a poté se zahleděl ven do zahrady. "Katherin… Tak se jmenuje má matka.", usmál se nakonec. "Je to úžasná žena, někdy ti jí představím…", řekl a mne to pěkně překvapilo. Znal mne teprve pár minut a už mi chtěl představovat svou matku. Vlastně to bylo celkem legrační. On, jeho úsměv a hlas, v jeho očích se občas zalesklo něco neznámého a nádherného. Jako by v něm stále přežívalo jeho dítě. Jako by on sám byl stále dítětem, hledající ve všem skryté kouzlo. A přesto se v jeho očích zračila hluboká moudrost stoletého muže, prozření a nekonečný smutek. V té chvíli, jak se tak díval do zahrady na jabloně a ty rudé růže, připadalo mi, jako by se měl každou chvíli rozplakat. Došlo mi, jak je křehký a jak je jeho kůže průsvitná, jako papír. Když jsem se zadívala pozorněji, spatřila jsem na jeho kůži různé flíčky a mapy.
"Vitiligo.", řekl najednou a mě došlo, že celou dobu ví, že na něj zírám.
"Cože?", nechápala jsem.
"Je to kožní nemoc, způsobující postupnou ztrátu pigmentu v kůži.", vysvětlil mi. "Trpí jí asi jedno procento populace…"
"Nemoc? V novinách psali, že sis kůži vybělil sám…", podotkla jsem, ale Michael mne nedůtklivě přerušil. "Nemůžeš věřit všemu, co píšou v novinách. O to víc, co píšou o mně. Normálně bulvár nečtu, ale vždy se něco málo doslechnu od lidí kolem mne. Jsou to jen nechutné sprosté lži. Snaží se ze mě udělat, kdo ví co. Nevím, proč to dělají, peníze jim nejspíše stojí za to, ničit někomu život."
Když to říkal, přišlo mi, že by nejraději křičel. Přesto mluvil klidně a trpělivě. Téměř jsem mohla cítit jeho bolest a to, jak se kvůli tomu trápí. Vždyť i já tomu věřila, stejně jako tisíce, možná miliony dalších lidí. Pomalu jsem začínala chápat, proč žije tolik izolovaný a proč jej média stále interpretují jako samotářského podivína, díky čemuž si na něj mohou stále vymýšlet nové a nové lži.
"To jsem nevěděla a omlouvám se ti za to, že jsem tomu uvěřila. Teď se sama za to stydím.", řekla jsem, načež mi on odpověděl: "To je v pořádku, nejsi první a rozhodně ne ani poslední. Víš, už jsem unavený z těch všech lží, takže to už moc neřeším. Jen lidem kolem sebe to vždy chci uvést na pravou míru.", usmál se opět a já mu úsměv oplatila. Naše pohledy se střetly a já zas hleděla do těch krásných očí. Trvalo to jen pár sekund, ale mne to přišlo jako věčnost. Byl to však Michael, kdo pohledem ucukl jako první.
"Jen ti ještě něco musím říct. Nebudu tě takto zaměstnávat moc dlouho. V Los Angeles jsem jen na pár měsíců, přibližně na rok. Pracuji zrovna na novém albu, takže to potřebuji mít blízko do studia a kde všem lidem, se kterými spolupracuji. Jinak bydlím v Neverlandu, kousek od L.A., kam se potom, až to tady dokončím opět vrátím.", řekl a pohlédl na mne.
"Aha. Zatím to ale nevadí, a kdykoliv snad seženu nějakou jinou práci.", odpověděla jsem mu, přestože mne tahle informace poměrně zaskočila. Čekala jsem, že to bude něco trvalejšího, ale pak mi přišlo, že rok je dlouhá doba a všechno se ještě může změnit.
"Tak bezva", usmál se. "A teď, pokud bych tě mohl pozvat do domu a ukázat ti, kde budeš bydlet.", řekl a začal se zvedat z křesílka.
Beze slova jsem ho následovala. Do domu jsme vešli velikými dveřmi přímo z verandy. Nádherně vybavený interiér mne uchvátil svou honosností, nesoucí se v duchu královských paláců, jako z pohádky. A přitom celá místnost působila lehce a nenuceně. Stáli jsme uprostřed haly, na každé stěně bylo zrcadlo a dveře vedoucí do tří světových stran. Podlaha byla z tmavého lesklého dřeva, stejně jako dveřní rámy. Tomu celému vévodil veliký křišťálový lustr, visící uprostřed místnosti.
"Páni", pronesla jsem, aniž bych si to nějak hlouběji uvědomovala. Za to jsem zaregistrovala Michaelův pohled, kterým mne pozoroval a usmíval se.
"Pojď dál.", řekl a s jednou rukou za zády mi poukázal na dveře vedoucí na sever. Byly otevřené a my jsme jimi prošli k velkému schodišti. Z velkých oken sem proudilo hodně světla a místnost vypadala prostorně, přestože jediná věc, která se zde nacházela, bylo právě dřevěné schodiště a několik zelených květin a obrazů.
"Pokud bys šla do leva, došla bys do jídelny, víc vzadu je potom kuchyně. A pravými dveřmi bys došla do obývacího pokoje, propojeného s knihovnou.", řekl a začal stoupat po schodech nahoru. "V patře jsou ložnice.", dodal.
Šla jsem za ním a cítila jeho silný parfém, který k Michaelovi doslova patřil. Bez něj by to nebyl on, tak typický pro jeho osobnost. Silný, ale zároveň něžný. Mužný, ale ne příliš chladný. Omamný, přitom decentní.
Zatímco jsem šla a vdechovala jeho vůni, se Michael zastavil před dveřmi přímo nad schody. "Tohle je univerzální pokoj pro hosty.", řekl a potom pokračoval dál prostornou chodbou se spoustou obrazů.
"Na konci téhle chodby je můj pokoj, a prosím tě, abys do něj nikdy nechodila bez pozvání nebo zaklepání. To je snad to jediné. Tvůj pokoj je hned vedle toho mého, pokud ti to nevadí. Máš zde vlastní koupelnu a doufám, že se ti bude líbit. Mimochodem na druhém konci chodby je ještě jedna ložnice, ale příliš jí nevyužívám. A naproti tvým dveřím je moje soukromé malé studio.", řekl překotně. Potom otevřel dveře a já spatřila pokoj. Dvěma velikými okny sem proudilo velké množství světla a celý pokoj dýchal, byl tolik nádherný. Závěsy, koberec a povlečení byly sladěny do tyrkysu a nábytek byl z tmavého dřeva a celý pokoj působil, jako by byl určen pro první dámu.
"To je krásný pokoj!", řekla jsem a oči mi zářily.
"Jsem rád, že se ti líbí.", usmál se Michael. "Až si pokoj důkladně prohlédneš, rád bych tě pozval na oběd."
Pohlédla jsem na Michaela a přikývla. "Děkuju, určitě přijdu.", řekla jsem a Michael se usmál a odešel chodbou směrem ke schodům, zanechávajíc mne v místnosti samotnou.
Vešla jsem dále do pokoje, abych jej viděla ze všech stran. Obrovská postel s nebesy, přesně takovou, jakou jsem si vždy jako malá přála, naproti které byl bílý krb. Jeden velký stůl se zrcadlem, malý bílý stolek a dvě křesílka, vedle kterého byla knihovna s několika málo knihami a jinak prázdnými policemi a v rohu také stála televize, tak aby na ní bylo vidět z postele. Ve stěně byly dvoje dveře, mezi kterými bylo veliké zrcadlo. Jako první jsem otevřela ty vlevo. Ocitla jsem se v prostorné šatně - takové, kterou v životě nezaplním, pomyslela jsem si. Za druhými dveřmi byla koupelna. Jednoduchá a přesto krásná, stejně jako zbytek pokoje. Velká bílá vana, umyvadlo, skřínka a zrcadlo. Nic víc jsem si přát nemohla.
Vyšla jsem z koupelny a znovu pohledem prozkoumávala pokoj. Byl opravdu nádherný, až mne to zaráželo. Nepřipadalo mi normální, aby hospodyně měla tak nádherné apartmá v domě svého zaměstnavatele, ať jím byl kdokoliv. Lichotilo mi to, ale zároveň jsem to nechápala.
Vyšla jsem z pokoje a zamířila ke schodišti. Když jsem scházela dolů, cítila jsem vůni jídla. Vešla jsem do haly, z které vedly dveře do jídelny, jak mi Michael na začátku ukázal. Vstoupila jsem, a ani mne nepřekvapovala velikost a honosnost jídelny. Stůl, který nebyl příliš dlouhý, stál přesně uprostřed jídelny, která byla zalitá světlem z výklenku s velkými okny. Zasklené komody, ve kterých se leskly naleštěné skleničky a talíře stály v rozích místnosti a krásně ji doplňovaly.
Michael již seděl u stolu, ale když jsem vešla, vstal.
"Nejdu pozdě?", zeptala jsem se, jelikož jsem si nijak jinak nedokázala vysvětlit to, že se postavil.
"Vůbec ne.", usmál se Michael. "Jen dojdu pro kuchařku, aby nám přinesla jídlo.", dodal a zmizel ve dveřích vedoucích nejspíše do kuchyně.
Posadila jsem se na židli naproti Michaelovi. Stůl byl prostřený však pro tři.
Za minutku se Michael vrátil a ihned za ním šla starší žena - nejspíše kuchařka. Oba nesli talíř, žena dva. Michael ten svůj postavil přede mne a kuchařka jeden položila na Michaelovo místo, a ten druhý na třetí místo, ke kterému se vzápětí posadila.
"Děkuji a dobrou chuť.", řekla jsem a kuchařka i Michael mi také popřáli. Pohlédla jsem na jídlo. Byl to vegetariánský pokrm, hrající všemi barvami. Rozpoznala jsem salát, těstoviny, rajčata, sýr, ale rozhodně tam bylo i mnoho dalších druhů zeleniny a dalších potravin. Ochutnala jsem a chutnalo to výborně, přestože jsem nikdy vegetariánkou nebyla.
"Jsem Gréta", představila se mi žena. "Jsem tady kuchařka."
"Katie, těší mne.", odpověděla jsem a potom dodala: "Hospodyně."
Žena se usmála, aniž by vzhlédla od talíře, řekla: "To je dost, že jsi ji sehnal, Michaele. Konečně budeš mít nějakou společnost."
"Ale jdi, Grét. Vždyť spolu jsme si také vystačili. Navíc jde jen o rok a pak zas jedu zpět do Neverlandu.", odvětil Michael a letmo na mne pohlédl. "Mimochodem, ten salát je výborný.", pochválil jídlo.
"Já vím, ale rok je přeci jen dlouhá doba a nebudeš ho snad celý trávit ve studiu.", odvětila kuchařka.
"Však ano. Katie bude dobrá společnost, jen doufám, že se jí tady bude líbit.", řekl a opět na mne pohlédl, v očích měl nejistotu a čekal na mou reakci.
"Líbí se mi tady, jen co jsem sem vkročila.", zasmála jsem se. "Zahrada je nádherná a dům taky. Vlastně mám pár výhrad k mému pokoji…", řekla jsem a střetla se s Michaelovým zmateným pohledem. "Co je s ním špatně?", zeptal se horlivě.
"No… je až moc nádherný.", zasmála jsem se a kuchařka i Michael se přidali. Bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce a atmosféra se uvolnila. Překvapilo mne také, jak moc mu záleželo na tom, jak se cítím. Ve chvíli, kdy jsem řekla, že mám pár výhrad, vypadal na to, že kdyby to bylo cokoliv, dal by to ihned do pořádku, jen aby lidé kolem něj byli spokojení.
Jen co jsme dojedli, jsem se již chystala k odchodu. S Michaelem jsme se domluvili, že se do jeho domu přestěhuji za dva dny, abych měla čas vše sbalit a zařídit. Rozloučili jsme se a já vyšla opět zadními dveřmi ven a s bodyguardem, který mne doprovázel k brance a který se mi mimochodem představil jako Bill, jsem vyšla ven na ulici.
Taxi, které pro mne nechal bodyguard přistavit, mne odváželo domů, a já za sebou zanechávala celý ten pohádkový dům i s Michaelem. Měla jsem nádherný pocit a celou cestu jsem se usmívala a nemohla jsem přestat, připadala jsem si trochu hloupě. Ale pak mi došlo, proč bych měla přestávat, když jsem měla konečně po dlouhé době opravdový důvod k úsměvu.
_____________________________________________________________________
Pokračování příště :*

MUŽ V ZRCADLE - 3. Seznámení 1/2

19. října 2014 v 19:25 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Povíka na pokračování - Muž v zrcadle
Žánr: romantická sci-fi
Hlavní postavy: Katie, Michael Jackson
___________________________________________________________________________
Dalšího dne ráno mne v osm hodin vzbudil budík. Byl to jeden z mála okamžiků v mém životě, kdy jsem měla ráno opravdu chuť vstát. No řekněte, kolikrát se vám to může za život stát? V té chvíli mi došlo, že je něco špatně. Že bych se doopravdy těšila? Že bych vážně dnes v noci mluvila s Michaelem Jacksonem? Že bych se opravdu právě teď měla chystat na návštěvu jeho domu a potkat se s ním?
Všechno tohle znělo až příliš neuvěřitelně na to, aby to mohla být pravda a já na okamžik zapochybovala, jestli se mi to celé jen nezdálo. Začínala jsem si vzpomínat na podrobnosti, na jeho hlas a na papírek s adresou, kterou mi nadiktoval. A pak jsem se zas uklidnila tím, že je to jen "namyšlená celebrita" a určitě mi nebude sympatický a to místo nevezmu. S nadějí upínající se k této myšlence jsem vyšla z ložnice.
Rob seděl v kuchyni, popíjel kávu a četl si něco zaujatě v novinách. Když jsem vešla, vzhlédl a usmál se na mne, tím svým úsměvem, který pro mne znamenal všechno.
"Dobré ráno, princezno.", řekl něžně a políbil mne na tvář po té, co jsem se k němu naklonila, aby jej mohla obejmout.
"Dobré ráno.", zašeptala jsem mu do ucha a políbila jej.
Rob mi polibek opětoval a za chvíli mne už vášnivě líbal. Nejdříve na rty, potom na krk a nakonec na hrudník. Rukama mne hladil po zádech a ve vlasech a já v jeho pevném objetí jsem si mu sedla na klín a nechala jej, aby si se mnou dělal, co chtěl. Začal mi svlékat pyžamo. Nejdříve svršek, na to já jsem mu svlékla jeho tričko. Poté, co ze mě svlékl i dolní díl, se postavil ze židle, zatím co mne stále držel pevně v náručí. Já jsem mu nohy obtočila kolem těla a nechala jej, aby mne odnesl do ložnice, kde mne položil na měkkou postel. Pomalu do mě vnikl a já mu zaryla nehty do zad. Pomalými pohyby, se ve mně pohupoval. Ve chvíli, kdy začal zrychlovat, jsem potichu zavzdychala a dostala se do extáze, zakončené nádherným vyvrcholením - mým i jeho. Vyčerpaně se svalil vedle mne na postel. "Miluju tě.", zašeptal.
Bylo jedenáct hodin a já se chystala k odchodu. V koupelně jsem strávila poměrně dlouhou dobu, což bylo u mne neobvyklé, protože jsem se snažila udělat dobrý dojem. Na sebe jsem si vzala světle růžovou halenku a sukni - ne příliš krátkou a ne příliš dlouhou, takovou akorát. Do uší jsem si dala drobné náušnice a zlatý řetízek kolem krku, který jsem dostala od Roba k našemu 2. Výročí. Připadala jsem si elegantní a tak nějak doufala, že se Michaelu Jacksonovi zalíbím.
Ještě jsem si přes rameno přehodila černou kabelku a vyrazila z domu. Vyšla jsem na ulici a začala se vyhlížet po taxi. K domu Michaela Jacksona totiž, jak se dalo předpokládat, nejel žádný autobus.
Vydala jsem se k hlavní silnici, kde jsem taxi odchytla. Taxikáři jsem nadiktovala adresu a on vyrazil.
Za dvacet minut jsem již platila a vystupovala z taxi. Poté, co taxi odjelo, rozhlédla jsem se kolem. Stála jsem před bílým dvoupatrovým domem s nádhernou fasádou a velkými okny. Vysoký černý vzorovaný plot, krásná zahrada a jakési kouzlo ve vzduchu způsobily, že jsem měla pocit, že stojím před vchodem do pohádkového světa. Přistoupila jsem blíže k brance a pohlédla na zvonky, na kterých však nestálo jméno Jackson, jak jsem čekala. Nakonec mi ale došlo, že nejspíše nechtěl, aby lidé věděli, že tohle je jeho dům. Proto jsem zazvonila, byť jméno na zvonku bylo Cooper. Z malých reproduktorů nad zvonkem to zachrastilo a potom se ozval hluboký mužský hlas. "Slečna Williamsová?", zeptal se hlas.
"Ano, dobrý den…", řekla jsem, ale hlas muže mne přerušil. "Jste očekávána, za chvíli vám někdo přijde otevřít."
"Dobře, děkuji", odpověděla jsem, ale dříve než jsem to dořekla, to v reproduktorech opět zapraskalo, takže jsem usoudila, že mne neslyšeli.
Čekala jsem asi dvě minuty, než z po za rohu vyšel velký muž tmavé pleti, oblečený v černých kalhotách a černém tričku a u pasu měl vysílačku. Měl obrovské svaly a vzbuzoval respekt.
"Dobrý den, slečno Williamsová, pojďte prosím za mnou.", řekl, jen co odemknul vysokou branku.
"Dobrý den, děkuji.", odpověděla jsem zdvořile, ale muž nejspíše vycítil mou trému. "Nebojte se, pan Jackson na vás čeká a moc se těší.", řekl a usmál se na mne, díky čemuž ze mne nervozita trochu opadla.
"Um… To já také.", a oplatila jsem mu úsměv.
Nešli jsme hlavními dveřmi, které vedli na ulici. Muž mne vedl stejnou cestou, kterou přišel - za roh domu. Zahrada, kterou jsme procházeli, byla opravdu nádherná a mne překvapoval neuvěřitelný klid, který zde panoval. Jen co jsme došli za roh, zjistila jsem, že pozemek je opravdu veliký. Po levé straně bylo malé jezírko, obrostlé trávou a kolem záhony rudých růží, kterých bylo všude mraky, a kvetly tak nádherně, přestože byl podzim. Hned za domem bylo veliké prostranství a až více vzadu byl bazén, nyní již zakrytý. Po pravé straně byly houpačky a vzadu několik jabloní.
Hlavní věc, která mne však zaujala, byla součástí domu. Nešlo o to, co to bylo, ale o to, kdo na ní stál. Bílá veranda s krásným dřevěným zábradlím s ozdobnými venkovními světli a na ní stál on, usmíval se. Na sobě měl černé kalhoty a červenou košili. Neposlušné pramínky černých vlasů mu padaly do obličeje a rýsovaly se kolem jeho lícních kostí. Nejvíce mne však zaujala jeho sněhově bílá pleť a nádherné veliké oříškové oči. S jeho úsměvem ze mne spadla veškerá nervozita a pohled na něj donutil k úsměvu mne.
"Dobrý den", pozdravila jsem.
"Dobrý den", řekl a jeho hlas zněl jako dětský smích. "Pojďte prosím za mnou na verandu a sedněte si."
Vyšla jsem schůdky na horu, kde byly dvoje proutěná křesílka a malý stolek s dvěma šálky a konvičkou. Michael Jackson mi ukázal na jedno z nich a já si sedla, zatím co on mi přisouval židli. Tímto galantním gestem na mne udělal nečekaně dobrý dojem. Poté si sedl naproti mně.
"Dáte si čaj?", zeptal se mne.
"Ano, ráda."
Michael se přisunul blíže, aby dosáhl na konvičku a nalil z ní mne i sobě. Vzala jsem si svůj šálek a ochutnala čaj, který byl opravdu vynikající.
"Jsem moc rád, že jste přišla…", začal opatrně řeč, ale já mu do ní skočila, čehož jsem později litovala. "Já, moc se omlouvám, že jsem byla nejdřív tak nepříjemná.", vyhrkla jsem a potom jsem se na něj podívala. On se usmíval a v klidu odpověděl: "V pořádku, jsem na to zvyklý a hlavně se vám vůbec nedivím. Je to můj zlozvyk, volat lidem uprostřed noci. Špatně spím a potom mi nedochází, že ostatní lidé ano. Takže jsem to já, kdo by se měl omlouvat."
"Tak hlavní je, že jsme si to vysvětlili.", usmála jsem se a napila se čaje.
"Mohu se zeptat? Opravdu byste chtěla u mne pracovat jako hospodyně?", zeptal se.
"Vlastně ano, pokud byste tedy o to stál…", řekla jsem, aniž bych si odpověď předem rozmýšlela. Všechny okolnosti, a Michael Jackson sám mne k této odpovědi přivedli sami. Byla jsem pevně rozhodnutá a doufala jsem, že mne přijme. Nic jiného pro mne v tuhle chvíli nebylo důležitější, než poznat Michaela Jacksona blíže.
____________________________________________________________________________
Pokračování příště :)