Volba fotografie týdne 0.13

11. února 2015 v 15:30 | Náměsíčná |  Fotografie
Ahoj všichni!
Jak se dneska máte? Doufám, že jste ve zdraví středu přežili a ted už si hovíte doma s čajem nebo kafíčkem u filmu... ♥
Mě čekají dneska ještě 3 tréninky, takže to nebude zas takový leháro, ale hlavní je, že se těšim a baví mě to, ne? :D
Já tu pro vás zase mam 3 fotky, ze kterých můžete volit fotku týdne!
Tak se do toho dejte :*

1.

2.

3.

Kostky jsou vrženy...

A pokud jste také uživateli facebooku, dejte lajk na mou stránku o Michaelovi. Je starší než tenhle blog avíce méně pravidelně tam přidávám fotky a příspěvky:


... Hezký zbytek dne. Mam vás ráda.

God bless you ♥
 

MUŽ V ZRCADLE - 12. Cesta do neznáma

10. února 2015 v 21:05 | Náměsíčná |  Muž v zrcadle - povídka
Slibovala jsem, a tady je... Nový díl povídky. Nejspíš si už nepamatujete o čem byl ten předchozí, ale vždy si ho můžete připomenout tím, že si ho znovu přečtete.
Přeji příjemnou zábavu! :)
______________________________________________________________________________
Uplynuly již tři týdny, co jsem se nastěhovala k Michaelovi a čím dál tím víc jsem se cítila být zamilovaná. Michael sice poslední dobou dost pracoval na albu, byl skoro každý den ve studiu, ale vždy si na mne ve svém dni udělal alespoň na chvíli čas. Také mi stále opakoval, jak moc pro něj znamenám. Byla jsem šťastná ve chvílích s ním, ale také jsem se začínala cítit osamělá, když nebyl vedle mne. Bála jsem se toho, že mne jednoho dne nechá. Všechno nasvědčovalo tomu, jako bychom se my dva nikdy neměli rozejít, ale já se toho stejně bála.
Bylo pondělí ráno, věděla jsem, že Michael má zrovna dnes volno. Ležel vedle mě na posteli a spal. Už nějakou dobu jsem byla vzhůru, ale nevstala jsem. Jen jsem ležela s hlavou vedle jeho nahého hrudníku a poslouchala tlukot jeho srdce. Buch buch, buch buch. Tiše a pravidelně oddychoval. Neubránila jsem se a lehce ho políbila na tvář. Usmál se.
"Dobré ráno.", zašeptal a otevřel oči.
"Dobré…", odvětila jsem a přitulila se k němu.
"Nechce se mi vstávat.", zasmál se a pohladil mne něžně po vlasech.
"Ale měli bychom. Nechceš přeci prošvihnout celý den."
"Ty jsi můj den." Řekl a políbil mne. Odhrnul mi vlasy z čela a začal si s nimi hrát.
"Ale no tak. Něco podnikneme…", řekla jsem mu a posadila se.
"To je dobrý nápad. Taky bych někam zašel."
"Za hoďku vyrážíme?"
"Počkej, vždyť ještě ani nevíme kam.", zasmál se Michael.
"No právě že já vím.", usmála jsem se a mrkla na něj. Potom jsem vstala a odběhla do koupelny.
Za půl hodiny jsme se oba sešli u snídaně.
"Katie, řekni mi, kam chceš jet.", začal Michael.
"Hele, nech se překvapit.", nedala jsem se a tajemně se na něj podívala. Z jeho pohledu bylo jasné, že je šíleně zvědavý.
"A jak se tam dostaneme?"
"Umím řídit, odvezu nás tam."
"No dobře, ale je ti jasný, že to není tak jednoduchý?"
"Michaele, co je to dneska s tebou?" Smála jsem se, protože byl jako malé dítě, které chce vědět, jestli pojedeme na pouť nebo do cirkusu.
"Co by bylo." Usmál se na mě. "Ty sama víš moc dobře, jak se chovají lidé, když mě vidí."
"Lidi nás neuvidí."
"Dobře, Katie. Budu ti věřit jo. A doufám, že to bude stát za to, nebo s tebou už nikam příště nepojedu.", řekl mi Michael s úsměvem a strčil si do pusy toust.
"To si piš, že to bude stát za to!", Mrkla jsem na něj a taky se pustila do své snídaně.
Za čtvrt hodiny jsme už vycházeli z domu. Michael mi svěřil klíčky do svého černého BMW, se kterými jsem točila na prstě s černými slunečními brýlemi na očích a stála u dveří řidiče. Dívala jsem se na Michaela, jak šel směrem ke mně a smál se jako sluníčko.
"Dneska budu tvým bodyguardem já." Řekla jsem mu s kamennou tváří a nastoupila.
"To jsem zvědavý, jak dopadneme…" odvětil mi Michael a sedl si na místo spolujezdce.
"Náhodou, jako malá jsem dělávala karate.", řekla jsem.
"To se cení.", zasmál se Mike. "By mě zajímalo, co si pamatuješ."
"Nech mě žít, jo? Měl bys mi věřit, protože nic jinýho ti stejně nezbývá.", s těmi slovy jsem nastartovala. Motor tiše naskočil. Vyjela jsem z garáže na ulici a rozjela se směrem na hlavní silnici. Pustila jsem potichu rádio, bylo naladěné na nějaké stanici, kde hráli zrovna velmi pomalou a romantickou písničku. Všimla jsem si, že Michael si tiše pobrukuje.
"Kdo je to?", zeptala jsem se.
"To je Luther Vandress. Mám strašně rád jeho hlas.", usmál se Michael a podíval se na mě, zatímco nepřestával zpívat. Text písně byl opravdu dojemný a píseň se mi líbila. Neubránila jsem se a začala se pohupovat do pomalého rytmu. Luther píval o tom, že by chtěl ještě jeden tanec se svým otcem a do svého zastřeného hlasu dával všechny emoce.

Další písně na rádiu už byly rychlejší, většinou šlo o takovou tu americkou klasiku jako Witney Houston, James Brown nebo Celine Dion. Jako čtvrtý přišla na řadu Michaelova písnička Billy Jean.
"Jééé!" zakřičela jsem a přidala hlasitost. Začala jsem zuřivě kývat hlavou dopředu a dozadu do rytmu písničky a zpívala text. Michael na mě za začátku civěl jako na blázna, ale pak se přidal. Spolu sme se smály a snažili překřičet jeden druhého. Málem jsem dokonce přejela odbočku, ale na posledn í chvíli jsem zahnula. Vyjeli jsme z L.A. a mířili po silnici dál. Na kraji silnice jsem si všimla policejního auta, které namátkově stavělo auta na kontrolu. Na nás zrovna přišla řada. Ztlumila jsem rádio a zastavila na krajnici.
"Tak to sem zvědavý jak tohle dopadne.", řekl Michael.
"V klidu, nic se neděje.", mrkla jsem na něj a otevřela okýnka.
"Dobré dopoledne, paní řidičko. Poprosím o vaše doklady." Řekl policista a sehnul se do okýnka. Pohlédl na Michaela a zarazil se.
Podala jsem mu doklady a usmála se na něj. "Děje se něco?"
"Kdepak, nic se neděje." Policista si vzal doklady a narovnal se. Poodešel ke svému autu a chvíli mluvil na svého kolegu. Ten pak vyskočil a oba se zas vrátili k nám.
"Doklady máte v pořádku.", usmál se a vrátil mi je. "Je to ode mne hloupé, ale váš spolujezdec je… Ehm…"
"Michael Jackson, těší mne." Předběhl ho Michael a protáhl se kolem mě, aby mohl policistovi podat ruku. Ten mu ji nevěřícně stiskl, byl jako u vytržení a druhý policista také.
"Pane Jacksone, mohli bychom vás poprosit o autogram?", zeptal se ten druhý a podal Michaelovi blok i s propiskou.
"Jistě pánově. Každému jeden?"
"To by bylo skvělé." Odvětil policista. Nadiktovali Michaelovi svá jména na věnování a ten jim už za chvíli vracel blok i propisku.
"Moc děkujeme, pane Jacksone. Šťastnou cestu!", rozloučili se policisté a celí rozesmátí se vydali zpět ke svému autu.
"Tak. Ti snad byli první i poslední dneska." Michael se díval z okýnka a pozoroval krajinu kolem nás.
"Tvoji fanoušci jsou uplně všude…", zasmála jsem se. "Měl bys být rád, že tě má tolik lidí rádo."
"Ke štěstí bys mi stačila jen a jen ty, nikdo jiný."
"To je od tebe hezké slyšet. Myslím ale, že by ses měl svým fanouškům více věnovat. Třeba uspořádat autogramiádu nebo udělat rozhovor, aby o tobě slyšeli, že vůbec žiješ."
"S tím nemám moc dobré zkušenosti. Ale měl bych, máš pravdu."
"Rozhovor?"
"Proč ne… Jen musím najít solidního a důvěryhodného novináře.", odvětil.
"Pomůžu ti hledat.", usmála sem se na něj a jednou rukou ho pohladila po stehně, zatímco druhou stále řídila.
Odbočila jsem z dálnice na malou silničku, která vedla zelenýma kopečkama k lesu.
"Za chvíli tam budeme."
Jeli jsme ještě pět minut, než jsem zastavila na místě.

_____________________________________________________________________________
Snad se díl líbil. Osobně doporučuji píseň v článku Luther Vandross - Dance with my father <3

Hezký večer,
God bless you

Fotografie týdne 0.12

10. února 2015 v 19:56 | Náměsíčná |  Fotografie
Opět se spožděním, ale přeci... :)
Nová zvolená fotka týdne je tu a já nebudu dělat drahoty a ukážu vám jí :)
Jednoznačně a se třemi hlasy vyhrála fotka č. 3, a pro kterou Hanylen, Ja a Zuzy :)


Děkuji za hlasování a brzy nashledanou :)

God bless you <3
 


Chat s Princem???

1. února 2015 v 16:27 | Náměsíčná |  Deník
Tentokrát mám pro vás něco z jiného soudku.. :)

Včera večer jsem uplnou náhodou narazila na facebooku na odkaz na jednu sociální síť k účtu Prince Jacksona. Je to jeho oficiální stránka, protože u toho měl takovou tu fajfku a u toho ověřený účet. Takže řekněme, že tak na 99% je to pravý. Také vzhledem k příspěvkům, které tam sdílel :)
Každopádně mě hned napadlo, že zkusim Prince nějak kontaktovat. Musela sem si tam založit účet a pak sem se odhodlala mu napsat do chatu.
Jelikož vím, že Prince dělá brazilské jiu-jitsu (bjj), kterému se okrajově také věnuji, a navíc vím, že bjj dělá pod Gracy Academy, což je velmi slavný mezinárodní řekněme svazek bjj a jehož majitel a hlavní trenér byl už i v Praze a dokonce jsem se s ním i viděla a tak trochu i promluvila si s ním.



Takže dohromady mi odepsal dvakrát... Potom už ne. Ale pokud si ještě budeme psát, dám vám vědět. :)

PROSÍM NEKOPÍRUJTE FOTKY BEZ MÉHO VÝSLOVNÉHO SOUHLASU!!! DÍKY :)

Volba fotografie týdne 0.12

1. února 2015 v 15:53 | Náměsíčná |  Fotografie
Ahoj,
takže to zas bylo slibů... Víte, nesmíte mi moc věřit. Napíšu článek o tom jak nestíhám a že ted už je to v pohodě, ale v zápětí zjistim že to zas tak moc v pohodě neni a zase se na blog vykašlu... Jen kvůli výčitkám svědomí sem se sem něco odhodlala napsat... Ale tentokrát se sem vracim definitivně a přináším vám sem zas nějaké ty fotečky ;)
Takže volte volte! Čas máte do 8.2. 2015 a ještě jednou se omlouvám že sem vás opustila.

1.


2.

3.

Samozřejmě že ted doufám vyjdou i další články. :)
Hezký zbytek dne,

God bless you ♥

Je toho moc...

25. ledna 2015 v 21:57 | Náměsíčná |  Deník
Je to ostuda... Neozvala jsem se už neskutečně dlooouho, ale měla jsem před pololetím a tenhle týden sme pořád něco psali a já byla dost unavená. Doufám, že mi to odpustíte. Ted se sem zas vracím, rozhodně bude pokračování podvídky a zas nějaké ty fotky týdne. S dalšíma článkama se pokusim také přijít, ale je to všechno náročnější, než jsem čekala, bojím se že to tady na blogu nezvládnu.
V tomhle článku se vám alespoň pokusím shrnout tak nějak co všechno jsem za tu dobu, co jsem tady nebyla stihla nebo zas nestihle udělat...
Začala bych školou, která za tohle všechno nejvíc může. Pololetí se uzavíralo minulý týden a já, jakožto prvák jsem si za těch pár měsíců musela zvyknout na uplně nové prostředí, nové lidi, nové učitele a jejich pravidla. Nebylo to jednoduché a ještě tomu všemu není ani zdaleka konec. Jestli si na to někdy zvyknu uplně, budu opravdu šťastná. Ze základky jsem byla zvyklá, že jsem se nemusela vůbec učit. A když vůbec, tak opravdu vůbec, macimálně tak jednou-dvakrát za pololetí. A procházela jsem s jedničkami a pár dvojkami. Teď se to všechno změnilo, tady abych to uvedla na pravou míru... Změnilo to, že mi došlo, že bych se asi opravdu měla učit... Jenomže ono se to lehce říká, ale mnohem mnohem hlř dělá, když jste si 4 roky na druhém stupni odvykli cokoliv dělat. Je to pro mne opravdu náročné, ale kupodivu to zvládám... až na matiku. Hrozila mi z ní 5 ale ted ke konci jsem si to zlepšíla na průměr 3,75 takže ted na pololetí to bude díkybohu 4. Vím ale že musím opravdu máknout, nebo skončim hned v prváku. Takže pokud vás to zajímá, na vysvědční budu mít jen jednu 4, dvě nebo možná tři 3 a jinak pak jedničky a dvojky. Takže... nedopadlo to nejhůř, ale přála bych si aby to dopadlo lépe. Třeba v příštím pololetí se mi povede vyznamenání... Jop, to bych si fakt přála. (Mimochodem, v naší třídě nemá nikdo vyznamenání a na to, že jsem ekonomické lyceum, jsme hoší než obchodky a třídní je z nás uplně na nervy... :D Máme příšernou absenci, příšerný známky - to já je mám ještě opravdu úžasný - a asi tři lidi mají ted na pololetí pětku - o čtyřkách nemluvě.)
A co jsem měla na práci tento víkend? No, správně bych měla dohánět matiku, protože zítra píšem... Ale já jsem lenoch línej, takže jsem se na to vykašlala a nechám to osudu s tím, že mi ještě zítra pomůže spolužčka...
Včera jsem mamku vytáhla do Bohnic... :D ne nebojte se, jenom do Divadla za plotem, kde včera promítali film Podivný experiment na motivy povídky E. A. Poa. Bylo to z prostředí blázince a mělo to celkem slušné ohlasy. Film se mi líbil, ale měli tam strašně nepohodlné sedačky. Také jsem doufala, že to bude o něco více střešidelné, ale byl to spíš opravdu takový thriller. Každopádně vřele doporučuji. V areálu bohnic to už sice promítat nebudou, ale můžete na něj zajít do jakéhokoliv kina nebo multikina.
No a dneska sem se flákala ještě víc než včera. Jediná zajímavá věc, co jsem dneska dělala, že sme s mamkou opět koukaly na film. Tentokrát to byla Lucy, kterou chtěla mamka vidět. Je to opravdu nádherně udělaný akční film, strašně se mi tam líbil Morgan Freeman, kterého mám mocc ráda a vůbec celý ten nápad byl moc zajímavý. A Scarlett Johansson výborná! Pro ty z vás, co film neznají, připojuji trailer:

























Ten toho má v sobě mnohem víc, než vidíte v traileru, rozhodně doporučuji vidět! :)

A co váš víkend? Jak ste si ho užili a co jste dělali? Zanechte komentář a v něm doporučení na váš oblíbený film. :)
Mám vás ráda!
God bless you ♥

Kresba Deanerys + Deník

11. ledna 2015 v 18:31 | Náměsíčná |  Deník
Ahoj všichni!
Nemohla jsem to vydržet, abys se vám nepochlubila se svou (podle mne) nejlepší kresbu. Jsem na ní opravdu pyšná, především na vystínování šatů a také to, že vypadá poměrně realisticky... Ovšem posouzení je na vás.
A kdo je na kresbě? U těch, co sledují Hru o trůny by mne potěšilo, kdyby to poznali i beze mne, ale pro ty nezasvěcené je to dračí princezna Deanerys, jedna z mých odblíbených postav z tohoto seriálu.


Ta kresba už je asi tak půl roku stará a musím se přiznat, že od té doby se mi nic tolik nepovedlo... :D No, snad se mi podaří v příštích týdnech a měsících tomuhle alespoň trochu přiblížit. A co na kresbu říkáte vy? A sledujete Hru o trůny?
...
No a když už jsem tenhle článek dala do rubriky Deník, řekla jsem si, že sem napíšu i něco málo z dnešního dne... Po pravdě... Nebyl nijak zajímavý. :D Vstávala jsem asi v půl desáté, možná v devět a pak jsem si uklidila pokoj a od oběda se "učila". Bohužel jsem toho moc neudělala, furt jsem byla bud na blogu, nebo koukala na youtube. Ale tak to u mě už prostě bývá... Ale měla bych zabrat, pololetí je za dveřmi a se svým průměrem 4.33333 z matiky bych měla vážně něco udělat. Ono mi sice v prváku už o moc nejde, hlavně abych nepropadla, ale učitelé si tak různě stěžují, že je naše třída nejhorší lyceum, co kdy měli. :D (Ale já kromě té matiky na tom nejsem vůbec špatně, oproti jiným...) :D
Ted k večeru jsem se pustila do muffinů. Takže s nimi se vám tu taky pochlubím. Musim napsat, že muffiny jsem dělala poprvé v životě a jsem ráda, že se mi povedly. :D

Takhle nádherně vypadají a chutnají 100x lépe :D

A co váš dnešní den? Jak jste na tom se školou/zaměstnáním? A co vy a muffiny? :D

Přeji nádherný zbytek dne :)
God bless you... ♥

Fotografie týdne 0.11

11. ledna 2015 v 14:13 | Náměsíčná |  Fotografie
Tentokrát bylo hlasování pro fotku poměrně jednotné :)
Se třemi hlasy zvítězila fotografie č.2 a hlasovaly pro ni: Nefra, Hanylen a Ja. Všem co hlasovaly děkuji. :)


Hezký den :)

Vtipná historka - Tábor

9. ledna 2015 v 20:43 | Náměsíčná |  Próza
Ahojky všichni,
dlouho sem se zas neozvala. Omlouvám se. Jako náhradu pro vás sice nemám díl Muže v zrcadle, za to svojí slohovou práci na češtinu. Měla to být vtipná pravdivá historka ve formě vyprávění... A upozorňuji, že opravdu je pravdivá. No, snad pro vás bude alespoň trochu úsměvná. Zde je:
__________________________________________________________________________________________________________
Čtrnáct dní loňských prázdniny jsme se s nejlepší kamarádkou Aničkou rozhodly, že strávíme na letním táboře, kam roky jezdil její mladší bratr. Už několik měsíců dopředu jsme se potom těšily na spoustu zábavy, nových kamarádů, srazy na chatičkách po večerce a všechno to, co sme zažily na předchozích táborech. Z vyprávění se tábor zdál být v pohodě, a ani ve snu by nás nenapadlo, jak to tam bude doopravdy vypadat…
Kvůli soustředění jsem přijela o dva dny později, takže tam Anička, ještě s jednou svojí kamarádkou (která hned první den z nepochopitelných důvodů dostala přezdívku Gertrůda) byly samy. Hned mi volaly, že chatičky tam jsou jak z koncentračního tábora a naprosto hloupá pravidla. Po pravdě… Nevěřila jsem jim, dokud jsem to neviděla na vlastní oči.
Táta mě na tábor přivezl autem. Projeli jsme branou a hned na kraji musel zaparkovat. "Hlavas" ho jen co jsem si vyndala kufr, hnal zase pryč. Mohlo mi dojít, že to bylo proto, aby se moc nerozhlížel.
Procházela jsem táborem se svým oddílovým vedoucím, který mne dovedl do naší chatičky. Holky mne přivítaly a pomohly mi vybalit.
"Spíš nahoře a máš matraci ze slámy," řekly mi potom a tím mi ujasnily, jak moc dobře se mi tady bude spát. Anička mi také řekla, že v oddíle Survival, který sme si v přihlášce zvolily, jsme zcela první holky v historii tábora, což nebylo moc dobré znamení.
Na programu dalšího dne byla táborová hra s krutopřísným názvem S čerty nejsou žerty. Oddíly už byly rozdělené z předchozích dnů, takže já jsem se jen k jednomu z nich přidala. Jako pitomci sme potom běhaly po táboře a odpovídali na otázky vedoucích a získávali body, a přesně to jsme pak dělaly skoro všechny další etapy celotáborovky. Ten den se však uprostřed hry spustil příšerný liják, že sme ani nestihly doběhnout do naší chatičky a tak nás jedna vedoucí (mě a ještě další dva kluky z oddílu) poslala do chatičky nějakých mrňousků. Jeden chlapeček nás uvítal brambůrky, které sme tam celé spořádali, a povídali si, dokud déšť neustal. Ještě ten večer si nás pak zavolal hlavní vedoucí.
Řekl nám: Pepíček mi sdělil, že jste mu snědli jeho brambůrky. Na to jsme mu odvětili, že nám je jeden chlapeček sám nabídl. Další věc, kterou nám vytkl, bylo, že jsme vlezli na cizí chatičku a to že je přísně zakázáno. Na to pravidlo si mi holky stěžovaly už do telefonu, ale přišlo mi až moc absurdní. Někdo potom přišel s tím, že se nesmíme navštěvovat pro to, aby nepřibyli noví dalmatini - na táboře nás totiž bylo přesně sto jedna. Celá ta záležitost nakonec dopadla tak, že jsme byli podmínečně vyloučeni z tábora.
To mi to ale pěkně začíná, pomyslela jsem si.
Oddílový program s naším vedoucím sme trávili rybařením, rozděláváním ohně, stavěním příbytků, běháním po lese a chozením do kopce. Bylo to celkem fajn, i náš oddíl byl v pohodě, až na pár výjimek, jako byl třeba Jirka, jehož přezdívku nebudu radši uvádět, i když byla hodně výstižná. Byl to takový namachrovaný drzoun s hloupými vtipy. Jednoho dne se mu přes celý horní ret udělal opar, který vypadal jako knír. Jednou zase šel na nástup a trousil poznámky na lidi kolem, dokud ho jedna malinká holčička z davu neuzemnila nesmrtelnou větou: "Drž hubu knírači." Od té doby mu nikdo neřekl jinak.
V našem oddílu byl ještě jeden zvláštní exemplář. Jmenoval se Mikuláš a byl to kamarád Aniččina bráchy. Měl veliká očíčka, dlouhé vlásky, vypadal jako holčička a byl strašně roztomilý, ale jen do chvíle, než začal ze země vyhrabávat kořínky a jíst je. Vlastně snědl, na co přišel včetně trávy, větviček a pavouků, které si nachytal do sklenice. Taky si dělal zálusk na chudáčka netopýra, kterého našel za chatkou. Dřív než to ale stihl udělat, zjistil to náš vedoucí a netopýra odnesl jinam. A tak se asi nikdy nedozvíme, jestli to Mikuláš myslel vážně, nebo si jen dělal legraci.
Není divu, že jeho pestrý jídelníček doprovázely i jisté problémy. Jednou sme takhle stáli i s Mikulášem v hloučku, když znenadání vykřikl: "Sojka!" A potom se začal smát. Až později nám někdo vysvětlil, že sojka u Mikuláše znamená, že má větry. A potom to s Mikulášem šlo od sojky k sojce.

Na konci tábora se nám věřte nebo ne nechtělo domů. I přes ta všechna hloupá pravidla, chatičky, hlavního vedoucího, kterého nikdo neměl rád, a divné lidi všude kolem se nám tam líbilo. Příští rok tam sice znovu nepojedeme a už nikdy nedáme na doporučení něčího mladšího bráchy, ale za ty zážitky to myslím stálo.
___________________________________________________________________________________________________________
Krásný večer a sladké sny všem :)

Kresba Marilyn

5. ledna 2015 v 15:54 | Náměsíčná |  Deník
Tak jsem se zase pustila do kreslení... :D
Stáhla jsem si fotku Marilyn Monroe a že jí teda zkusim nakreslit... No, ne že by to dopadlo uplně hrozně, ale asi by ste jí v tom nepoznali. Ale tak je to úúúplně první pokus, doufám že u těch dalších to už dopadne lépe. :)
Ale tak posuďte sami :)



Hlavní ale je, že ty chyby vidím. Uplně špatně je pravé oko, a chtělo by to vypilovat rty.
Pokud máte někdo zkušenosti s kreslením, uvítám každou radu a kritiku!!! :)

Kam dál